close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Angelova strategie - III.časť

6. května 2008 v 20:39 |  Buffy a Angel - Poviedky
III.časť

"Proč?" zeptal se
"Co proč? Proč mě opustíš?" smutně se usmála. "Zkus se nad tím zamyslet, odpověď znáš…"
"Já nevím, asi neunesu to, že se spolu nebudeme moct už nikdy…"
"Milovat," dořekla to za něho.
"Kde budu, až zemřeš?" bál se, co uslyší.
"V nějaké démoní dimenzi, budeš zachraňovat Cordelii…"
"Co, tu roztleskávačku? Proboha, co to budu za blba?"
Snažila se ho uklidnit tím, že mu popisovala, že Cordy se změní, a že bude bojovat s ním na správné straně, že nebude sám a bude mít přátele, a že je na něho pyšná.
"Ta roztleskávačka, že je na mě pyšná?" asi zase šílím…
"Ne," usmála se. "Já jsem na tebe pyšná. Jsem pyšná na to, že miluju právě tebe." Oči jí zářily.
"Ty mi říkáš, že jsi na mně pyšná?"
"Nesmírně."
"Smějí se andělé líbat?" zachraptěl.
"Já nevím, nejsem anděl, teda nevím, jestli jsem zrovna něco podobného andělovi, rozhodně se teď necítím jako anděl."
Jejich ústa se konečně setkala, nejdřív opatrně, jakoby každý naléhavější dotek mohl rozbít jemné snové předivo této reality… Držel ji v náručí a nic mu nepřipadalo tak důležité.
Potom jí varoval, když jí popsal, jak mu vládkyně pekla hned první den zmínila, že ji její přátelé prostřednictvím nekromancie přivolají z nebe zpátky na svět, že to nebude snadné.
"Síly," naštvaně pokývala hlavou. "Jejich nekonečné hrátky."
"Musíš se odtud dostat dřív, než bude pozdě," řekla. "I proto jsem tady. Tím svým záchranářským působením jsi tady vytvořil tolik pozitivní energie, že někteří ze zatracených jsou způsobilí odtud frnknout. Můžou dostat další šanci. Musíme jim otevřít bránu, aby mohli uniknout. Už na ně čekají jinde."
"Bude jim tam líp?" zeptal se pochybovačně.
"Že váháš, mohou se znovu narodit," zasmála se. "A my jim v tom můžeme pomoct. Musíme. A ty musíš potom pryč."
Chvíli byla zticha. K něčemu se odhodlávala: "Angele, musím ti říct, že až se vrátíš z pekla, budeš jako divoká šelma, budu tě muset přivázat na řetěz, budeš skoro šílený… já nevím, jak to změnit, aby se to neopakovalo. To dokazuje, že to, co musíme udělat, se neobejde bez následků - oni ti budou ubližovat a to nechci, je to pro mě těžké po tobě žádat, abys ty duše pustil, ale existuje tady vyšší cíl…"
"Vrátí se mi potom rozum? Neublížím nikomu? Na to nejdůležitější se radši ptát nebudu, bál se co by se dozvěděl.
"Jistě že se ti rozum vrátí a nikomu neublížíš - a ano budeš mě pořád milovat, tak jako já budu navěky milovat tebe."
Pohladil ji po tváři, v prsou ho při tom bodalo, jako by tam měl živé srdce. "Ale potom tě opustím - já pitomec."
"Budeš mít ty nejlepší úmysly, potom se skoro znovu zblázníš, až umřu a znovu až obživnu a tak pořád dokola. Síly se baví," řekla hořce.
"Ne. I ty sebelepší plány vyšších sil někdy naruší šikovný smrtelník," zadeklamoval. "To mi řekla moje předchůdkyně a já ji za to začínám skoro mít rád…"
"Buffy, co oba děláme? Oba porušujeme ta jejich pitomá pravidla. Oni se baví. Můžou nám všechno vzít, můžou způsobit, že zešílíme - což už ale pro ně není taková zábava. Takže, když budeme při smyslech, pořád ještě něco budeme mít, co nám nemohou vzít. Já tě miluju a dokud jsem schopný vnímat, nepřestanu mít naději, že jednou budeme spolu."
"I já," špitla. Věděl, že zadržuje slzy. Mlčky ji hladil po tváři.
"Musíme rychle jednat, přinesla jsem dimenzionální klíč. Platí pro mě a měl by být dobrý i pro ty padlé duše. Já - využila jsem příležitosti a vlastně jsem ho ukradla, Angele, ale ten průchod pro tebe nebude fungovat, musíš hledat jinou cestu - jakou to nevím, vím jenom, že se nějak vrátíš do našeho světa. Musíš být hodně opatrný," stiskla mu ruku.
"Kdy se zase uvidíme?" zeptal se.
"Až odsud utečeš, najdu tě v lese a postarám se o tebe, ale budu vyděšená a nebudu tomu rozumět. Ach lásko, bude to mnohem horší, ale to ti nesmím říct, tolik to bolelo, vidět v jakém stavu ses vrátil… Ty si nebudeš nic smysluplného pamatovat, budeme spolu, ale budeme k sobě hledat cestu a jenom marně toužit, protože... tvoje prokletí..." hlas se jí vytratil.
"Takže do nebe, kde jsi z mého pohledu nyní, se z pohledu našeho světa dostaneš později," odtušil.
"Jo, asi za tři roky po tom, co se ty vrátíš z pekla…" upřesnila a s úžasem sledovala, jak se začal smát - sledovala ho, a užívala si to, obvykle se nesmál vůbec. Strašně se jí líbil.
No dobře, tak jo, čas je relativní, všichni to dokola připomínají. Ale my jsme teď spolu. Mohli bychom, ale ne, to by byla nezodpovědnost. Voní a třese se, slyším, jak její srdce tluče… Bojoval sám se sebou.
"Buffy, oba uděláme co musíme. Spoustu času jsme promarnili mluvením. Pokud síly o mých sabotážích vědí, jak říkáš, hrajou si s náma jak kočka s myší, už dávno mohly naše setkání zarazit. Buď nám to překazí, nebo se baví jinde. Možná se dokonce chtějí bavit tím, co by mohlo být tady mezi tebou a mnou… Já vím, asi namítneš, že nebudeš nikomu hrát divadlo, ale to vlastně celé svoje životy nevědomky děláme. A když bychom mohli být chvíli spolu šťastní, je právě to, že by nás síly mohly pozorovat nebo nám to překazit tím důvodem, proč se toho štěstí vzdáme…?"
Buffy ještě nikdy neslyšela Angela mluvit tak dlouho.
"Co tím vším chci říct, miláčku," pokračoval. "Je to, že, víš, tady v té dimenzi moje prokletí neplatí," ukončil svůj monolog. A když na něj mlčky pohlédla, dodal: "Ty víš, že tě miluju, jenom tebe a žádnou jinou a jestli ti někdy řeknu, že tě opouštím, tak tomu nevěř, jenom myšlenky na tebe mě dokázaly dávat sílu, když mi tady…" drtili kosti… zavčasu se zarazil a použil jiný výraz "…bylo nejhůř."
Poslouchala s nevěřícím výrazem ten vodopád slov. Pochopila, že jeho motivace je opravdu silná, když byl ochotný tak dlouho mluvit. Vždycky se smála, když Alex počítal slova, která Angel během setkání pronesl s tím, že rekordem bylo, když řekl jednu rozvitou větu za večer. Ale to už si začala sama svlékat triko, co měla na sobě. Pomalu ji pokládal na svou postel a zbavoval ji dalšího oblečení. Dívala se na něho a její oči k němu mluvily, její ústa se vlnila, její paže hladily po zádech. Stále se na sebe dívali. Potom zasténala a on se k ní sklonil - tak hladový a tak divoký, že se musel krotit, dotýkal se jí všude, skláněl se nad ní a jeho ruce hladily a rty ochutnávaly, sály, hnětly. Přitahovala ho k sobě. "Chci tě cítit, prosím, tak dlouho tě chci na sobě cítit, a v sobě, hluboko…" žadonila. "Nikdy mě nemusíš prosit, lásko," syknul a konečně ji vyplnil svým nedočkavým penisem, konečně cítil, že je to skutečné, že mu teď nezmizí, jako předtím ve snech. Křičela a sténala, kousala ho do bicepsů, když začal zrychlovat tempo. Byla krásná, divoká a jenom a jenom jeho, cítil jak po něm touží, cítil, jak ho miluje. Ještě a ještě ji přiváděl k orgasmu, cítil jak se kolem jeho penisu rytmicky svírala, nemohl se toho nabažit, toho jakou rozkoš jí to přináší, její výkřik, když se k němu přitiskla když i on konečně vyvrcholil.
Ležela na něm a vychutnávala si, jak se ho může dotýkat na co největší ploše svého těla. Už spolu déle být nemohli, věděli to oba, věděli, že se budou muset brzy rozloučit. "Slib mi, že nebudeš plakat." Řekl jí. "To ti neslíbím, ale slíbím ti, že tě nikdy nepřestanu milovat," odpověděla mu.
"Slib mi, prosím, ještě jedno," šeptal naléhavě, zatímco ji hladil po spáncích. "Slib mi, že nikdy neztratíš naději, že spolu budeme moct být šťastní. Když se budeme spoléhat jen sami na sebe, můžeme to dokázat spolu. Zlomit tu kletbu," zadrhnul se mu hlas, když si vzpomněl, co mu o její budoucnosti po oživení škodolibě prozradila jeho předchůdkyně… už teď žárlím víc jak ďábel… "Buffy, já vím, že to bude těžké, ale setkáme se, a budeme se střídavě ztrácet a nacházet. Možná to bude trvat spoustu let, ale nechej nám naději."
"Slibuji, lásko. Nechám. Ať už se stane cokoliv, i kdybych tě od sebe odháněla, nevěř mi."

* * *
A tak se to stalo, společně otevřeli dimenzionální průchod, aby z bytostí, které byly nadlehčeny vibracemi pozitivní energie, kterou jim Angel prostřednictvím sabotáží dodal, samy vystoupaly k portálu a odešly jeho okem do lepších míst. Poslední odešla ona. Zase se cítil jako by ho trhali na kousky, ale na druhé straně si pořád mohl připomínat ty doteky, ty oči, ty paže, co ho hladily, ta ústa, kterými prosila, aby si ji vzal… a ten pocit celistvosti a dokonalého naplnění, když ji svíral v náručí a věděl, že ona se s ním cítí v bezpečí, a že ho miluje stejně jako on bude navěky milovat ji.

Chodil po nevlídné krajině a urovnával si myšlenky. Buffy nechtěl děsit a tak jí neřekl, že nejspíš nebude mít šanci zjistit, jak utéct dřív, než mu na to přijdou. Věděl, že brzy bude zle, byl strážcem hranic, v knihovně trávil tolik času, ne nadarmo, ale bylo jasné, že dostat se z pekla ven, je úkol na roky a ne na dny.
"Přišlo to hned ráno, právě, když se vracel k paláci."
Přicházel k němu muž, který se mu zdálky nelíbil, působil upjatě a arogantně současně.
"Mám tě vystřídat. Síly se na tebe hodně zlobí. Porušil jsi pravidla." Řekl chladně a gestem naznačil chroatům, aby se ho chopili.
Nevzpíral se, věděl, že zatím dohrál. Bylo to rychlé. Děsil se toho, co mělo přijít.

V rohu kobky seděla schoulená nahá postava, objímala si kolena a rytmicky se kývala - dopředu a dozadu. Doširoka vytřeštěné oči pokryté bělavým povlakem.
S železnou pravidelností to tělo každý den dovlekli do mučírny, pomalu rozmlátili a ráno už bylo tělo zase zázrakem v celku, probouzející se na kamenných dlaždicích své cely, připravené pro nový cyklus.
Angel si už uvědomil, že tentokrát nikdo nebude hlídat, jestli vlivem mučení nezešílí. A on tentokrát zešílet opravdu nechtěl, protože měl naději. Proto už když ho poprvé odváděli k výkonu trestu, připravil si jakous takous strategii. Existoval přece už přes dvě století, proto věděl, že nejbezpečněji se může ochránit jenom tak, když svůj zdravý rozum pro toto období dobře zabalí, zamkne a schová tak hluboko do sebe samotného, aby ho ani on sám nenašel, když to bude nejhorší a když si bude chtít stěžovat na to, jaké křivdy se na něm osud dopustil. Zabalil, uzamkl a schoval ty nejkrásnější vzpomínky, většinou se týkaly jeho a Buffy, které mu jednou pomohou regenerovat, kdyby se z toho přece jen dostal.Nevěděl, jestli bude strategie úspěšná, ale neměl co ztratit, no a když ho poprvé přivázali ke kolu, pak už nevěděl vůbec nic.
A tak byl jenom kusem masa, tělem, které o sobě nevědělo, reagovalo na bolest, teplo a chlad, ale to bylo všechno.

"Už je úplně pryč…" zasmála se milá holčička s oříškovými lokýnkami v úpravných zelených šatičkách. "Škoda," rozhodila ručkama. Opatrně sahala na tělo, co se krčilo v rohu cely.
"Nebude jim už stejně k ničemu," poznamenal ten největší ze tří chlapců, kteří holčičku doprovázeli.
"Taky dobře. Zlobil," utrousil ten prostřední, který se většinou neprojevoval.
"Ale když ho pustíme a on bude takhle našrot, budou ostatní tvrdit, že jsme nedodrželi dohodu. Budou si stěžovat, že už se nedá použít, budou trucovat a nebudou si s námi už pak hrát…" strachoval se nejmenší chlapeček
Nějaká velká síla tělo uchopila a mrštila jím cestou, kterou znají jen bohové. Tělo dopadlo na podlahu před krbem přesně na místo, kde ležel stříbrný prsten se srdci obrácenými k sobě.

* * *

Uplynulo osm let. Po tom, co Buffy šíleného Angela našla v lese, potom, co se mu díky jeho strategii i díky Buffyně péči vrátil rozum, opatrně hledali jeden druhého, dál se zoufale a platonicky milovali s vědomím, že je jejich láska prokletá. Porazili starostu a Angel Buffy skutečně opustil. Založil v LA svou vlastní firmu, trpěl, když Buffy zemřela, a jásal, když se vrátila, žárlil na její další vztahy, ačkoliv tušil, že jejím osudem je on, stejně jako jeho osudem je navěky ona. Měl syna, ztratil ho a znovu našel. Spolu s přáteli svedl bitvu proti Wolfram and Hart, stála hodně životů a zachránil se jen on se Spikem a Ilyrií.

Postupně obnovili Angel Investigation, nabrali nové zaměstnance a navenek prosperovali jako dobře zavedená právnická firma. To, že neveřejně bojovali proti démonům, úspěšně maskovali. Lidé pracující v užším vedení však dobře věděli, že všichni tři majitelé mají k sobě podivně blízko, často jednají tak, že mezi sebou nepotřebují slova, stačilo gesto či pohled…

Angel seděl ve své ložnici v Hyperionu a sledoval plameny v krbu. Jinak byla tma, červené světlo od krbu osvětlovalo pokoj. Červené světlo - záblesky různých situací, rozbolela ho hlava. Červený přísvit a okrová zem. Černé stavby a svíjející se mátohy v jejich stínech. Zatracené duše.
Zběsilou rychlostí se mu promítá film, který s úžasem poznává a dochází k poznání, že se jedná o jeho vlastní zážitky z pekla.

Ty děti. Konečně mu všechno zaklapne.
"Tak jste se dobře pobavily, děti?" tiše pronesl do tmy.
Vzduch kolem se zavlnil. Byly tam, poskakovaly a ošívaly se.
Pocit vzteku ho ovládnul. Jsem jenom jejich hračka a to mně štve stejně, jako mně to štvalo v pekle. "Mohlo mne to napadnout dřív, jste tak sladké a nevinné a naprosto bez náznaku svědomí - jste Síly. Co po mně zase chcete, jsem strašně unavený. Už mě nechte napokoji. Prosím."
"Ty nás o něco prosíš? To je poprvé." Pronesla do praskání ohně holčička - měla tentokrát pážecí účes, její vlásky leskle svítily do červené temnoty.
"Opravdu jsi nás dobře pobavil, bylo to lepší než Trojská válka," nadšeně výsknul nejmenší chlapeček.
"Trochu jsi sice zlobil, porušils skoro všechna naše pravidla, ale bylo to vzrůšo."
"Můžeš mít jedno přání a nic za to nebudeme žádat."
"Přeju si, abyste si hrály někde jinde," povzdechl si.
"Já to říkal, je to hloupý upír, mohl by chtít být člověkem, nebo by mohl chtít, aby měl duši, kterou mu už nikdy nikdo nebude moci vzít, a on chce tohle…" ušklíbnul se ten největší.
"Není hloupý, on už ví, že to ostatní může zvládnout sám, navíc ona za ním brzy přijede. Cože, Buffy přijede? Protože ona to nikdy nevzdá - stejně jako on. Když si půjdeme hrát někam jinam - což on chce, spolu mohou tu kletbu zrušit," opáčila holčička.
"Co mu napovídáš?" vyjel na ni třetí chlapec, který většinou mlčel. "Přijdeme o veškerou zábavu, když to bude vědět, když mu dáme naději…"
Cítil, jak jím prochází chvění, Ona za ním přijede?
"Ale já mám naději, a vy jste mi to teď pomohli si připomenout. To je to, co mi nikdy nemůžete vzít. A Buffy taky má naději. Ona je moje láska, jediná a navěky, ona je můj osud a ví, že já jsem její. To je láska, vy kruté síly."
"Hraješ si s ohněm, upíre, myslím, že odvoláme svou nabídku," klidně poznamenal nejmenší chlapeček.
"Tomu nevěřím, vím, že je vás víc, vím, že byste to nedělaly jen z dobroty srdce, máte-li nějaká, jakože nemáte. Od Buffy vím, že spolu hrajete hry a že proti sobě bojujete prostřednictvím toho, jak manipulujete s námi. Takže to, že jste tady, bude předmětem nějaké válečné dohody. Je to tak?"
"Říkala jsem vám, že není tak hloupý…" usmála se holčička.
"Vždycky jsi měla pro něho slabost," opáčil ten největší.
"Jo, líbí se mi, je to pěkný kus chlapa - teda upíra," najednou se přeměnila do podoby krásné svůdné amazonky, průsvitné šaty spíš nabízely, než zahalovaly. "Opravdu si to svoje přání nechceš rozmyslet? Já bych si tě považovala."
To vědí o nás tak málo? napadlo ho. Přešel k ní a dotknul se jejích vlasů. Byla krásná a velmi přesvědčivá, vzbuzovala chtíč, nazlátlá pleť, prsa pod tenkým mulem se jí vzdouvala a lákala k dotekům a Angel cítil, že milování s ní by mohlo být - vzrušující. Po zkušenostech s Ninou a Darlou měl téměř jistotu, že by o duši nepřišel, ale to nechtěl, už ne, radši bude bojovat za to, po čem skutečně touží, než aby znova cítil pachuť náhražky. Otočil se k ní zády.
Chce všechno nebo nic. Chce Buffy. Na všechno, co se v pekle stalo si pamatoval. Byl jsem vládcem pekla - a ona byla andělem - a oba jsme byli schopni připálit silám jejich guláš. S tím, co teď věděl, už věřil, že budou spolu schopní kletbu zlomit.
Znova se na ni podíval: "Chceš mě na hraní? To mi lichotí, ale díky, už jsem vám všem dělal šaška příliš dlouho."
"Dobře, dohodnuto, půjdeme si hrát jinam," řekl ten málomluvný, zatímco amazonka se přeměnila zpět v holčičku a tvářila se poněkud mrzutě. "Ale pokud se ti to nepodaří, pokud tě ona nebude dostatečně milovat na to, abys mohl mít duši nastálo a být s ní, tak svou naději navěky ztratíš a potom se opět setkáme."
"To se nestane. Nikdy se své naděje nevzdám. Teď už to vím."

~ konec ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama