close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chci to vrátit - II.časť

8. května 2008 v 15:15 | Cinka |  Buffy a Angel - Poviedky

II.časť


Co má dělat? Jak se vrátit zpátky?
Už vím, ten kluk! To všechno ten kluk, vítězoslavně bouchla pěstí do stolu a zhluboka nabrala vzduch do plic.
"Chci zpátky!" vykřikla z plna hrdla. Neměla tušení, jestli to zabere, ale nic jiného ji nenapadalo. "Musím se vrátit, sem nepatřím!"
"Víš to jistě?" ozvalo se těsně za ní. Vylekaně vyjekla a rychle se otočila. Postával tam s pobaveným úšklebkem ve tváři a spokojeně ji pozoroval.
V okamžik, kdy ho spatřila, rázem měla čistou hlavu.
"Ty zmetku!" vztekle se rozpřáhla. Měla v plánu ubalit mu pořádnou ránu do nosu. Její ruka se jím však lehounce prohnala a narazila do zdi. "Au," zabědovala nešťastně. On se jen zlomyslně uchechtl.
"Nevaroval jsi mě, že na všechno zapomenu!" naštvaně mu vmetla do tváře, zatímco si masírovala klouby.
"Nezapomněla jsi. Jen se ti promíchali dva světy a ty jsi v tom měla zmatek," uvedl na pravou míru. "Časem by se to mělo zlepšovat."
"Fajn," sykla nabroušeně. Bylo to daleko složitější, než čekala. Takhle od základů změnit svůj život. Jak má poznat, co je správné?
"Takže opakuji otázku: Víš to jistě?" ušklíbl se.
"Vážně se musíš ptát?" povytáhla obočí. Vždyť zapomněla na svou sestru, na své přátelé, na Angela!
"Dostala jsi, co jsi chtěla," upozornil.
"Tohle jsem nechtěla."
"Ne?" protáhl přemýšlivě. "A nebojuješ s tím snad celý život? Se svým posláním?"
Mlčky sklopila hlavu. "Mýlila jsem se," špitla.
Nechtěla ztratit své přátelé a sestru. Nechtěla zapomenout na Angela. Svým způsobem nenáviděla svůj život, ale pokud to měla být cena za její blízké a za vzpomínky na životní lásku, pak to nemůže vzít zpět. Prostě nemůže.
"Takže pokračujeme?" zajímal se.
Nebyla si jistá. Měla z toho špatný pocit. Samozřejmě, že tady nechtěla zůstat, ale má to zkoušet dál? Kdo ví, co se semele příště?
"No tak, nenapadá tě, kterých vzpomínek se chceš zbavit?" napovídal ji zúčastněně.
Nejistě přešlápla.
Ano, moc dobře věděla, kterých vzpomínek se chce zbavit.
Znovu padla jediná myšlenka a ona už se ubírala zpět do své minulosti.

Pomalu otevřela oči. Nemusela se ani rozhlížet, bylo jí jasné, kde je. Srdce se jí rozbušilo o sto šest. Seděla zády k Angelovi a mlčky se opírala o jeho hruď. Byla dokonale promočená, ale on ji zahříval svým tělem, svou přítomností. Jemně otřela svou tvář o tu jeho a tiše vzlykla. Znovu byli tady, v jeho starém bytě. Byli si tak blízko… Vnímala jeho vůni, jeho objetí. Už ani nedoufala, že by se mohla ještě jednou takhle cítit. Takhle nádherně.
Ale proto tady není. Teď už ví, co všechno se díky jejich touze a vášni může stát. Jediný moment opravdového štěstí a všechno se zhroutí, jako domeček z karet. Ne, znovu se to nestane. Nedovolí, aby se stal Angelusem. Nedovolí, aby jí zničil život.
"Já..." vyrušil ji tichounce z jejího rozjímání.
Pomalu se k němu otočila tváří v tvář a zahleděla se mu hluboko do očí: "Ty co?"
Na chvíli jakoby se zastavil čas. Vpíjeli se do sebe pohledem, když hlesl: "Miluju tě."
Oči se jí zalily slzami a srdce divže nepuklo. Takovou dobu ho neviděla a i kdyby ano, vládlo by mezi nimi mnoho nevyřčeného. Spike, Cordelie, Darla, Connor, Nesmrtelný… A teď se ocitne zpět zrovna v téhle chvíli, dostane šanci prožít to znovu.
"Snažím se ovládnout, ale nejde to," pokračoval ve svém vyznání. I přes jeho sílu vypadal tak zranitelný…
"Já taky. A taky to nejde," přiznala popravdě. Celou tu doby, všechny ty roky. Zkřivila tvář potlačovaným pláčem. V jejím nitru se odehrával boj. Jen jeden polibek a dost. Aspoň jeden polibek, přesvědčovala vlastní svědomí a sama sebe ujišťovala, že dokáže couvnout.
Tiše vzlykla a naklonila se ještě blíž k němu. Jen kousek, chyběl jen kousek… Něžně se otřela o jeho ústa a celým svým tělem vnímala, jak jí vychází vstříc. Už zapomněla, jak krásné je cítit jeho rty na těch svých. A chtěla víc. Chtěla ho celého.
"Buffy, možná bychom neměli," ozvaly se v něm poslední zbytky rozumu a obav.
"Nemluv," zastavila ho, úplně stejně, jako tenkrát. "Jen mě líbej."
Lehounce ho pohladila po tváři a přivinula se co nejblíže k němu. Tolik ji chybí. Každý, každičký den se jí stýská. Zajela mu prsty do vlasů a hladově se k němu tiskla. Cítila, jak se všechny jeho svaly napjaly a žádostivě ji obemkly. Zasténala, když jí jemně kousl do krku a rukou zabrousil pod mokré tričko.
Stejně tak on proti jejím naléhavým dotykům a polibkům nic nenamítal. Bůh ví, že po tomhle dávno toužil. Bůh? Jak se vůbec můžu dovolávat Boha, pomyslel si. On, který toho tolik zničil, on, který zabil nespočet nevinných lidí. Šířil kolem sebe jen hrůzu, utrpení a smrt. Všude, kudy prošel, zanechával jen bezvládná těla. A teď tady byl s dívkou, která byla ta nejčistší a nejobětavější osoba, jakou znal. S dívkou, kterou miloval víc, než si kdy dokázal představit. On, monstrum, miloval vyvolenou. Paradox, který je pomalu zahání do kouta a ničí. Cítil její lásku, touhu a vášeň. Cítil, že ho potřebuje. A on potřeboval ji. Chtěl ji vnímat každou částečkou těla, chtěl se v ní utopit.
Nenáviděl svůj proklatý život, nenáviděl sám sebe. A teď mohl prožít aspoň jeden jediný okamžik štěstí… Proč si to nedopřát?
Nevěděl, kam se tím řítí. Ona ano, přesto se nedokázala ubránit. Původně chtěla přijít o své nejhorší vzpomínky - o vzpomínky na Angeluse. Ale vždyť by tím přišla i o ty nejkrásnější. Přišla by o tu jednu jedinou… Vzala na sebe všechnu odpovědnost a jako sedmnáctiletá dívka se oddala své lásce. Poprvé a naposledy.
Jen jeden okamžik štěstí…
Opatrně ji přetočil pod sebe a něžně mapoval všechna zákoutí jejího těla. Byl omámený její vůní a rozrušený díky každičkému dotyku. Nikdy ho ani nenapadlo, jak krásné by to mohlo být. Darla možná byla profesionálka, ale tohle bylo něco jiného. Něco nepopsatelného, nesrovnatelného, nádherného. Chtěl umřít a zároveň věčně žít. Žít s ní.
Měl pocit, že snad zešílí.
Oddálil se od jejich rtů, aby jí mohl pohlédnout do očí. Okouzleně se zadíval do těch zelených studánek. Neviděl nic jiného, než čistou lásku. "Miluju tě," zašeptal znovu a odhrnul jí vlasy z tváře. Usmála se na něj a on byl… byl doopravdy šťastný!
"Buffy?" vylekal se a přetočil na záda. Nitrem jakoby mu projel rozžhavený nůž. Okolím zaburácel hrom a temné prostředí pokoje pročíslo několik za sebou jdoucích blesků. Sípavě nasál vzduch a vystrašeně se posadil.
Něco ho děsilo, něco příšerného, ale netušil, co to může být!
Co se stalo? Co pokazil? Vždyť byl šťastný, tu malinkou chvilinku, kdy se zahleděl do jejich krásných velkých očí, byl doopravdy šťastný. Viděl v nich sebe. Poprvé za víc, než dvě stě let někde spatřil svůj odraz. Byl tam, mezi jejími řasami, leskl se na místě jejich slz, protože v tu chvíli pro ni existoval jen on. Někdo ho potřeboval… ne. Ona ho potřebovala, ona ho milovala a Angel byl… To je ono. To je ten problém. Vrah. Monstrum. Zrůda. On má přece trpět. On nemůže být šťastný. Nezaslouží si to. Nemá na to právo.
Venku zahřměla další rána.
Ne, to ne, vyděsila se Buffy. Křečovitě si k sobě přitiskla deku a bezmocně pozorovala svou lásku, jak se pomalu ztrácí pod náporem toho parchanta Angeluse. Věděla jsem to, vždyť jsem to věděla! Nepříčetně si nadávala a nebyla schopna odtrhnout od něj zrak.
Ano, věděla, ale přesto to nezastavila. Tvrdila, že by něco změnila? Že prý jejich chyby byly zbytečné? Nesmysl…
"Néééé!" pročísl vzduch jeho hrůzostrašný řev. Teď už mu bylo jasné, co se to s ním děje, co ho tak děsí. To on… to on se dostává na povrch!
"To nééé," křičel zoufale a bezmocně se zhroutil na zem.
Buffy naskočila husí kůže. Po tvářích ji stékaly studené slzy strachu a rozechvěle dopadaly až na kolena, hystericky přitisknutá pod bradou. Jak je vůbec možné, že ji jeho volání tenkrát neprobralo? Prožíval muka a ona si klidně podřimovala a snila o jejich nádherné budoucnosti. O budoucnosti, která je nemožná.
"Buffyyy!" vykřikl její jméno a trhaně nadzvedl hlavu.
Probralo ji to ze strnulého, křečovitého sedu a přispěchala k němu.
Poklekla těsně vedle něj a položila si jeho hlavu do klína. "Promiň," zašeptala. Je to její vina!
Třásl se po celém těle. "Promiň," vzlykala zoufale, hladila ho ve vlasech a líbala na čelo. Prosím tě, odpusť mi to!
Nevnímal co mu říká, neuvažoval nad tím, proč se mu omlouvá. Viděl jen její oči. Oči, ve kterých zahlédl svůj odraz…
Angelus, ne!
Chvějící se rukou ho znovu pohladila po tváři, ale on ji pevně chytil za zápěstí a přitáhl ještě blíž k sobě.
"Běž, utíkej," zašeptal a snažil se ji odstrčit, snažil se ji zachránit.
"Ne," rozplakala se ještě víc a znovu ho políbila na čelo. "Ne, nikam nejdu," vzlykala, "nenechám tě tu."
Zaburácel hrom.
"Běž!" vyjekl zoufale a vší silou, která mu zbývala ji odhodil stranou. Buffy odletěla několik metrů a narazila do zdi. S téměř vyraženým dechem se rozkašlala a s bolestným syknutím se přetočila na bok.
Pohledem vyhledala Angela, ale… už tam nebyl. Místo něj se ve výšce tyčil Angelus a samolibým úšklebkem ve tváři si ji měřil od hlavy až k patě.
Blesk, hrom, blesk.
Ztuhla. Okolím projel mráz.
Pomalými kroky došel až k ní. Chvíli ji zamyšleně pozoroval, potom vyšvihl nohu a pořádnou ranou ji nakopl do břicha.
"Přemožitelka," zkonstatoval a společně s dalším hromem zaburácel jeho zvrácený smích.
Buffy se znovu rozkašlala a zoufale zavřela oči. Ne, prosím ne, neubližuj mi…
Další rána do boku.
Před očima jakoby se jí začal odvíjet film.
Viděla Angeluse, viděla svou mrtvou spolužačku, proměněnou v upíra.
Surově ji vytáhl na nohy a přirazil ke zdi. Nasadil upíří obličej a zavrčel těsně u jejího ucha.
Viděla vyděšenou Willow a zoufalého Gilese.
Vtiskl ji tvrdý polibek, který zakončil bolestným rozkousnutím jejího spodního rtu.
Viděla Acathlu, viděla klečícího Angela, viděla otvírající se pekelnou bránu.
- "Co se děje?"
"Shh, o to se nestarej."
"Miluju tě."
"Miluju tě. Zavři oči." -

Viděla jeho zoufalý, zmatený pohled, viděla meč zabodnutý v jeho hrudi.
To ne, znova ne!
Meč, který do něj zabodla ona.
Ne! Nedovolí, aby se to opakovalo!
Otevřela oči a nenávistně se zahleděla do těch jeho mrtvých, žlutavých.
Znovu ne…
Razantně ho od sebe odkopla a hned na to mu ubalila další ránu do obličeje. Posměšně se uchechtl a bez meškání jí to vrátil.
Zatímco bojovala se svým největším nepřítelem, hlavou jí proudila jediná myšlenka. Musím najít Willow a Gilese, musím…!
Po několika vteřinách se však svět kolem nich opět nepříjemně promíchal a ona se zničehonic ocitla zpět na terase.
Seděla v křesle a v ruce třímala šálek horkého čaje.
Zvědavě se zadívala dovnitř.
Nic se nezměnilo? Nezastavila ho?
Zahlédla Alexe, Dawnie, Gilese a… Proboha! Vyskočila z křesla a rozrazila terasové dveře. Hluk, který způsobila, vyrušil všechny uvnitř. Vylekaně se napřímili a sjeli ji tázavým pohledem. A ona… nemohla spustit oči z Jenny Calendrové. Dlaní se opírala o Gilesovo rameno a v druhé ruce třímala nějakou knížku.
"Buffy, jsi v pořádku?" optala se starostlivě a trochu se podmračila.
Nasucho polkla. "J-já… jo, jsem v… v pohodě," vykoktávala zmateně a nevěřícně na ni zírala.
Zvládla jsem to. Zastavila jsem ho.
"Jen… jen si musím na chvíli odpočinout," konečně od ní odtrhla zrak. "To je ono, musím si… odpočinout," špitla a zamířila do svého pokoje. Ve zmatku si ani nevšimla Dawnina zasmušilého pohledu.
Sedla si na postel a schovala tvář do dlaní. Byla hrozně zmatená. Vzpomínky se jí míchaly jedna přes druhou a zase se ztrácely. Chvílemi nevěděla, kterým má věřit, které jsou pravé, které nové.
Ano, našla je. Našla je včas a vrátili Angela ještě ten samý den.
A vzpomínky na Angeluse byly jen mlhavými neurčitými záblesky. Žádné pronásledování jejich nejbližších, žádné mrtvé spolužačky nebo rybičky navléknuté na šňůrce. Tohle všechno bylo pryč. Nemusela zabít lásku svého života, neutekla do L.A., neprožila všechny ty hrůzy, které ji Angelus přichystal.
"Auvajs," sykla bolestí, zvedla hlavu a zamračeně se zadívala na své zápěstí. Pocítila na nich řezavou bolest. Měla tam droboulinké jizvičky, které jakoby se samy zarývaly hlouběji a hlouběji. Kůží začala prosvitat krev. "Co to…?" vylekala se. Po levém předloktí jí pomalu stékala rudá kapka. Vyjekla.
"Buffy?" nakoukla Dawnie do dveří. "Co se… aha," zarazila se, když si všimla jejího pořezaného zápěstí. "Už zase?" sjela ji překvapivě chladným pohledem a odevzdaně otevřela šuplík. "Zvládneš to sama," hodila po ní obvazy. "Máš v tom praxi," řekla dutě.
"Dawn, co to povídáš?" nechápala Buffy. Něco se tu děje.
"Buffy, já už nemůžu, copak to nechápeš?" vmetla jí do obličeje a sesula se na postel. "Už to nevydržím," vzlykla a skryla si tvář do dlaní. "Je to pořád dokola."
"O čem to mlu..?"
"Proč si myslíš, že Willow nepřijela?" nenechala ji domluvit.
Buffy se zarazila. No jasně, Will tu není.
"Už nemohla vydržet ty tvoje výčitky."
Cože?
"Víš, možná by bylo lepší, kdyby se ti to konečně povedlo," prskla nenávistně, vyskočila z postele a zabouchla za sebou dveře.
Buffy stála, jako zmražená. Nechápala to. Přece si nemyslí, že se chce zabít? Proč by to dělala?
No ano, nechci tu být, promluvilo její druhé já. V nebi bylo daleko lépe. Sehnula se k zemi a popadla zakrvácený nůž. Zřejmě ho před chvíli upustila. Okouzleně ho svírala mezi prsty. To ostří kovu ji podivným způsobem uklidňovalo. Stiskla ho a… vytřeštila oči a zbraň znovu sklouzla na podlahu. Vrátila se první Buffy. Bylo to, jako zápasit sama se sebou. Se svým druhým já. Druhým já, které nechtělo dál žít. Ten nůž, ten nůž ji tolik lákal…
"Ukaž se!" křikla výhružně a se sebezapřením odvrátila oči od ležící zbraně.
V tu ránu byl tam.
"Co se to tady děje?" vyjela nasupeně.
"Tak se snaž trochu přemýšlet, přemožitelko," ušklíbl se. "Teď, když jsem tu, bys měla mít jasno. Měla bys bez problému rozeznat vzpomínky na své dva životy. Tak se zamysli," v očích mu nebezpečně zajiskřilo.
Vrhla po něm nahněvaným pohledem, ale potom ho poslechla.
"Jako bych se nesmířila se svým návratem," uvažovala nahlas. "Byl to sice těžké, ale nakonec… Co se tentokrát stalo jinak? Proč jsem to nepřekousla?" mumlala si pro sebe a přemýšlivě svraštila obočí. "Byla jsem na dně, ale pomohl mi…" zarazila se. Vyděšeně vykulila oči kamsi do prázdna.
"Spike," dořekl za ní, opřel se o zeď a založil ruce. Vypadal, že se dobře baví.
Buffy naprázdno pohnula rty, ale nevydala ani hlásku. Spike.
Neviditelné jehličky začaly drásat její nitro.
Spike.
"J-já," vykoktala potichounku. "Já ho… zabila," hlesla neslyšitelně. Sama se nad tím nevěřícně zamračila. Zabila? Do očí se jí nahrnuly slzy. Zabila jsem Spika!
"Nebyla jsi sama, vzpomínáš?"
Rty se jí zachvěly. Jak to mohla udělat?
Mlčky hleděla do dálky a snažila se vzpomenout si. Nebo by raději neměla?
"Tvůj drahý Angel ti pomáhal. Starosti s Angelusem ti sice odpadly, ale byl to právě Spike s Drusillou, komu se podařilo otevřít Acathlu.," promlouval zaníceně. Jeho slova proudila kolem ní, ale jakoby je slyšela jen z obrovské dálky. Tyhle detaily už nic neznamenaly. Jediné podstatné bylo, že… že zabila Spika!
"No jo, neměla jsi tenkrát moc velké výčitky," pokračoval ve svém výkladu, "ale víš… zahubila jsi jedinou osobu, kterou jsi po svém návratu z nebe mohla snést. Bez Spika jsi neměla nikoho…"
"Nikoho, kdo by mě vyhrabal ze dna," doplnila tiše a mlčky si otřela slzy, co jí stékaly po tvářích.
"Přesně tak. Osvětluju ti to pro případ, že bys v hlavě měla pořád tak trochu zmatek."
Zabila Spika. Nedala mu možnost stát se lepším.
Nikdy nebyl nic víc, než nestvůra. Kvůli ní… Vždyť zachránil svět, zatímco teď… Moment! Vyděsila se podruhé.
Pomalu k němu pozvedla uplakané oči, plné strachu.
Pálila ji otázka, ale bála se ho zeptat. Tolik se bála, že její domněnka je správná!
"Kdo mi pomohl s Prvním?" špitla a vystrašeně se pověsila na jeho rty.
Zacukaly mu koutky. Měl sto chutí se rozesmát, tohle byl pro něj balzám na duši, ale špetka taktu, kterou vlastnil, mu v tom bránila.
"Hádáš správně, přemožitelko," vpil se do ní pohledem a pozoroval, jak se z jejich očí rázem vytratilo veškeré světlo. "Neposlala jsi ho zpátky do L.A. Tenkrát měl odejít kvůli Spikovi, ale teď jsi k tomu neměla důvod. Žádný Spike nebyl a bojovník, jako Angel, se ti proti Prvnímu víc než hodil. Znáš to, šampión. Potřebovala jsi šampióna. Takže jsi mu navlekla tu blyštivou tretku, chytila ho za hořící ruku a špitla, že ho miluješ. Narozdíl od Spika ti to Angel věřil, když se pomalu rozpadal v prach."
POKRAČOVANIE NA CHCI TO VRÁTIT III.ČASŤ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama