IV.časť
Zamrkala a v mžiku prohlédla okolí. Stačil ji jediný pohled, aby poznala, že se dostala tam, kam potřebovala. Seděla s Alexem na lavičce na zahradě domu Summersových.
Trochu nervózně se na něj pousmála.
"Nevím, co bych dělal, nemít tebe a Will," zašeptal.
Buffy mu vděčně stiskla ruku. Potřebovala to slyšet, potřebovala slyšet, že je s ní. Hned na to však vyskočila na nohy a rozběhla se k dřevěným vratům. "Schovej se!" křikla přes rameno, stoupla si za roh a napjatě vyčkávala.
Nechápal to, ale za ty roky se naučil důvěřovat jejím přemožitelským instinktům. Odběhl tedy kousek stranou a přikrčil se za keř.
Buffy z druhé strany vrat zaslechla spěšné kroky.
Srdce měla až v krku.
Nenávistně zatnula ruku v pěst.
Zpoza rohu se vyřítil Warren.
Počkala, až bude pár kroků před ní a potom mu zezadu vykopla zbraň, kterou svíral připravenou v pravé ruce.
Odlétla několik metrů.
Jak snadné…
Warren se zarazil. S tímhle nepočítal. Rychle se však vzpamatoval a vrhl se po pistoli. Alex po něm bez meškání skočil a začal kopat kolem sebe. Oba najednou chňapli po zbrani a všemi způsoby se snažili ukořistit ji pro sebe.
Něčí prst nechtěně nahmatal spoušť.
Klapnutí a… Prásk. Vzduch pročísl výstřel a bolestné vyjeknutí Warrena. Jeho rameno se začalo barvit do ruda, ale stisk nepovolil.
Prásk. Vyletěla další kulka a razila si cestu vzduchem. Okolím se rozlehlo řinčení skla a překvapený výkřik z horního pokoje.
Buffy vyděšeně vzhlédla k rozbitému oknu.
Taro!
Kolena se jí podlomila, měla chuť křičet, měla chuť… někoho zabít.
Bezmyšlenkovitě se vrhla k těm dvěma. Jediným pohybem odhodila Alexe, přišlápla Warrenovo zápěstí a loktem ho tvrdě udeřila do obličeje. Vyrvala mu pušku z ruku a nepříčetně jí namířila přímo na něj. Chvíli ho sjížděla prázdným, chladným pohledem.
Taro!
Viděla temnou Willow, viděla nenávist a bolest v jejich očích.
Warren vyděšeně těkal očima od zbrani k Buffy a zase zpět. Na čele mu perlily kapky potu. "T-to ne," vykoktával v poslední snaze zachránit si život. "Taková ty nejsi, přece… přece nezabiješ člověka!"
Viděla Tařino bezvládné tělo, ležící na podlaze.
Viděla Dawnie, jak se roztřeseně krčí za dveřmi a upírá na svou mrtvou kamarádku bezmocný pohled - "Já nechtěla, aby tu byla sama…" -
Prásk! ozvala se poslední rána a na Buffyinu světlou mikinu se rozprskly kapky krve.
"Buffy?" vykřikla Willow a hnala se směrem k nim. "Buffy, co se tu děje?" pobíhala zmateně a třeštila oči kolem sebe. "Kdo to střílel? My jsme s Tarou byli nahoře a…"
Buffy hlasitě vzlykla a bezmocně dopadla na kolena.
Tohle má být nějaká odměna? Odměna, za vykonané dobro?
Rozeštkala se a nekontrolovatelně zaškubala rameny.
"Je to trest!" vykřikla nahlas. "Promiň," vyhledala očima vystrašenou Willow. Ta se nechápavě zamračila a popošla blíž k ní. "Cože?" podivila se. "Za co se mi omlouváš?"
Z domu vyběhla Tara s telefonem v ruce a s rozčileným výrazem ve tváři.
Taro? Buffy naprázdno otevřela pusu a nevěřícně sledovala každý její pohyb. Bála se třeba jen mrknout, aby náhodou nezmizela.
"Buffy, mám mu zavolat sanitku, nebo ho necháme vykrvácet?" zajímala se naoko lhostejně a střelila nenávistným pohledem po Warrenovi. Bolestně se svíjel na zemi a celý pobledlý si svíral prostřelenou nohu.
Buffy polkla, pomalu se otočila zpět k Warrenovi a vysíleně dosedla na paty.
Popotáhla a rozechvěle zavřela oči. Skrz uzamknutá víčka jí proklouzlo několik slz. Musela se zhluboka nadechnout, aby se aspoň trochu uklidnila.
Nechci se vracet do současnosti! Jen popojdu časem o rok dopředu. Změním dvě věci najednou. Je to má poslední šance, ten risk se ti líbí! Ty víš, kam se chci dostat!Vlasy se jí rozvály pod náporem nenadálého větru. Vše kolem ní se zatočilo, jakoby se dostala do nějakého víru. Potom to s ní mrštilo kousek na stranu a ona konečně mohla zas otevřít oči.
Ano! Zajásala v duchu.
Jásot byl však předčasný. Ocitla se přímo v kotli svého největšího boje.
"Kennedy!" vykřikla z plna hrdla, aby ji drobná brunetka zaslechla. Otočila se za jejím hlasem. "Kennedy, vezmi pár přemožitelek a utíkejte nahoru!"
"Cože?" podivila se Kennedy a automaticky se ohnala proti blížícímu se Turok-Hanovi.
"Poslechni mě! Utíkejte nahoru! Tam vás potřebují víc! Najdi Anyu a nedovol, aby…" prohnula se v zádech a zalapala po dechu. Trupem se jí prohnala neuvěřitelná bolest. Překvapeně sklopila hlavu a zadívala se na své roztrhnuté tričko, které se pomalu zabarvovalo do červena. Roztřeseně se nadechla a zmateně těkala očima. Potom se jí podlomila kolena a ona tvrdě dopadla na zem.
"Buffy!" vykřikla Kennedy s Faith současně a rozběhly se k ní. Poklekly těsně vedle své vůdkyně.
Buffy vysíleně zvedla hlavu a zašeptala směrem ke Kennedy: "Prosím, udělej, co ti říkám," sykla bolestí. "My to tady zvládneme. Běž a najdi Anyu. Prosím," vpila se do ní pohledem. Prosím.
Kennedy po chvilce kývla hlavou a rozběhla se ke schodišti.
A spěchej, dodala v duchu.
Potom Faith předala svou nablýskanou zbraň a očima vyhledala Spika. Stál kousek od zdi a z posledních sil se snažil zabít co nejvíce Turok-Hanů. Šperk už mu však bránil. Každou chvíli sebou bolestně trhl, ale potom se otřepal a bojoval dál, dokud to šlo. Buffy ho okouzleně pozorovala. Byla na něj tak… pyšná. Ano, byla pyšná. Věřila, že může být lepším a on ji to teď dokazoval. Nevnímala První zlo, co se právě snažilo ji zdeptat. Věděla, že to dopadne dobře. Oni to zvládnou.
Všichni její přátelé to zvládnou.
Ona a Spike… to zvládnou.
Otevřela oči. Terasa. Proutěné křeslo.
Otočila se a zadívala dovnitř.
Srdce se jí rozbušilo.
Byli tam. Všichni.
Během okamžiku se jí rozklepala ramena a tvář zvlhla pod náporem slz. Šťastných slz. Přitiskla si dlaň k ústům, aby zadržela vzlyky. Upírala oči do obývacího pokoje, stále se ne a ne odvrátit.
Dokázala to.
Will a Tara. Alex a Anya. Byli tak šťastní a byli… spolu. Giles sice seděl sám, ale i on vypadal spokojeně. Nebo aspoň Buffy se tím uklidňovala.
Vážně to zvládla.
Zaslechla tichounké zapraskání.
"Tentokrát mě nevylekáš," usmála se, ale neodtrhla oči od té podívané uvnitř.
Uchechtl se. "To jsem ani nechtěl," zalhal.
"Udělalo by ti radost, kdyby to dopadlo daleko hůř, že ano?"
"Proč si to myslíš?" chtěl vědět.
"A ne snad?" otočila se tváří k němu a vpila se do něj pohledem.
"Ne," hlesl a pousmál se. Snad mu to i věřila.
"Jsi teď šťastná?" zajímalo ho.
Buffy se od něj odvrátila a znovu se zadívala dovnitř.
Will a Tara. Alex a Anya.
"Samozřejmě," řekla dutě. Přes tvář jí však přelétly chmury. Samozřejmě, zopakovala si pro sebe a posmutněle sklopila hlavu. Proč by nebyla? Zachránila své přátelé, a to nejen ty, kteří umřeli. Zachránila i Will a Alexe. Co víc by mohla chtít…
Zamyšleně pozoroval její kamennou tvář v odrazu na skle. Vážně mu jí bylo líto?
"Byla to tak trochu zkouška, Buffy," přiznal.
Nastražila sluch. Zvláštně to v ní hrklo překvapením… byla to snad předtucha? Kromě toho to bylo vůbec poprvé, co ji oslovil jménem. Tohle ještě není konec.
"Dali jsem ti možnost změnit minulost. Vlastně pět možností," opravil se důležitě. "Ale záleželo jen na tobě, jestli přijde ta pravá odměna."
"Co tím myslíš?" zamračila se. Potom nasadila naoko spokojený výraz: "Nic víc jsem přece nemohla chtít. Vrátila jsem svým přátelům štěstí a…"
"No právě," skočil jí do řeči a významně pokývl hlavou.
Nechápala to.
"To byla ta zkouška," vysvětlil.
Buffy vykulila oči.
"Svůj život si změnit nemohla. Nebo alespoň ne k lepšímu. Ale jiní sobečtí lidé by na tu snahu vyplýtvali všech pět možností. Tobě došlo, že se nejedná jen o tebe. Klobouk dolů."
"Samozřejmě se nejedná jen o…" přerušil ji domovní zvonek.
Ztuhla. Srdce se jí neznámo proč rozbušilo a ruce zachvěly. Co to...?
"Kromě toho," pokračoval a založil si ruce v bok. Činilo mu to nesmírné potěšení, takhle ji napínat. "Měla jsi pravdu. Nedělal jsem službu tobě, ale sobě. Náramně jsem se bavil. Je na čase, abych tu službu udělal já tobě…"
Mlčky na něj zírala. Stála, jako zkamenělá a znovu si promítala jeho poslední slova.
- Tobě došlo, že se nejedná jen o tebe…
… Je na čase, abych tu službu udělal já tobě. -
Další cinknutí. Buffy sebou trhla a probrala se ze zamyšlení.
Ten kluk si významně odkašlal a spiklenecky na ni mrknul.
Na nic nečekala. Rozrazila terasové dveře a vběhla dovnitř. "Já tam jdu!" křikla na zvedající se Dawnie a pelášila k hlavnímu vchodu.
Prosím, prosím!
Prudce je otevřela a zadívala se do kaštanově hnědých očí.
"Angele," vydechla. Díky…
~ konec ~
Trochu nervózně se na něj pousmála.
"Nevím, co bych dělal, nemít tebe a Will," zašeptal.
Buffy mu vděčně stiskla ruku. Potřebovala to slyšet, potřebovala slyšet, že je s ní. Hned na to však vyskočila na nohy a rozběhla se k dřevěným vratům. "Schovej se!" křikla přes rameno, stoupla si za roh a napjatě vyčkávala.
Nechápal to, ale za ty roky se naučil důvěřovat jejím přemožitelským instinktům. Odběhl tedy kousek stranou a přikrčil se za keř.
Buffy z druhé strany vrat zaslechla spěšné kroky.
Srdce měla až v krku.
Nenávistně zatnula ruku v pěst.
Zpoza rohu se vyřítil Warren.
Počkala, až bude pár kroků před ní a potom mu zezadu vykopla zbraň, kterou svíral připravenou v pravé ruce.
Odlétla několik metrů.
Jak snadné…
Warren se zarazil. S tímhle nepočítal. Rychle se však vzpamatoval a vrhl se po pistoli. Alex po něm bez meškání skočil a začal kopat kolem sebe. Oba najednou chňapli po zbrani a všemi způsoby se snažili ukořistit ji pro sebe.
Něčí prst nechtěně nahmatal spoušť.
Klapnutí a… Prásk. Vzduch pročísl výstřel a bolestné vyjeknutí Warrena. Jeho rameno se začalo barvit do ruda, ale stisk nepovolil.
Prásk. Vyletěla další kulka a razila si cestu vzduchem. Okolím se rozlehlo řinčení skla a překvapený výkřik z horního pokoje.
Buffy vyděšeně vzhlédla k rozbitému oknu.
Taro!
Kolena se jí podlomila, měla chuť křičet, měla chuť… někoho zabít.
Bezmyšlenkovitě se vrhla k těm dvěma. Jediným pohybem odhodila Alexe, přišlápla Warrenovo zápěstí a loktem ho tvrdě udeřila do obličeje. Vyrvala mu pušku z ruku a nepříčetně jí namířila přímo na něj. Chvíli ho sjížděla prázdným, chladným pohledem.
Taro!
Viděla temnou Willow, viděla nenávist a bolest v jejich očích.
Warren vyděšeně těkal očima od zbrani k Buffy a zase zpět. Na čele mu perlily kapky potu. "T-to ne," vykoktával v poslední snaze zachránit si život. "Taková ty nejsi, přece… přece nezabiješ člověka!"
Viděla Tařino bezvládné tělo, ležící na podlaze.
Viděla Dawnie, jak se roztřeseně krčí za dveřmi a upírá na svou mrtvou kamarádku bezmocný pohled - "Já nechtěla, aby tu byla sama…" -
Prásk! ozvala se poslední rána a na Buffyinu světlou mikinu se rozprskly kapky krve.
"Buffy?" vykřikla Willow a hnala se směrem k nim. "Buffy, co se tu děje?" pobíhala zmateně a třeštila oči kolem sebe. "Kdo to střílel? My jsme s Tarou byli nahoře a…"
Buffy hlasitě vzlykla a bezmocně dopadla na kolena.
Tohle má být nějaká odměna? Odměna, za vykonané dobro?
Rozeštkala se a nekontrolovatelně zaškubala rameny.
"Je to trest!" vykřikla nahlas. "Promiň," vyhledala očima vystrašenou Willow. Ta se nechápavě zamračila a popošla blíž k ní. "Cože?" podivila se. "Za co se mi omlouváš?"
Z domu vyběhla Tara s telefonem v ruce a s rozčileným výrazem ve tváři.
Taro? Buffy naprázdno otevřela pusu a nevěřícně sledovala každý její pohyb. Bála se třeba jen mrknout, aby náhodou nezmizela.
"Buffy, mám mu zavolat sanitku, nebo ho necháme vykrvácet?" zajímala se naoko lhostejně a střelila nenávistným pohledem po Warrenovi. Bolestně se svíjel na zemi a celý pobledlý si svíral prostřelenou nohu.
Buffy polkla, pomalu se otočila zpět k Warrenovi a vysíleně dosedla na paty.
Popotáhla a rozechvěle zavřela oči. Skrz uzamknutá víčka jí proklouzlo několik slz. Musela se zhluboka nadechnout, aby se aspoň trochu uklidnila.
Nechci se vracet do současnosti! Jen popojdu časem o rok dopředu. Změním dvě věci najednou. Je to má poslední šance, ten risk se ti líbí! Ty víš, kam se chci dostat!Vlasy se jí rozvály pod náporem nenadálého větru. Vše kolem ní se zatočilo, jakoby se dostala do nějakého víru. Potom to s ní mrštilo kousek na stranu a ona konečně mohla zas otevřít oči.
Ano! Zajásala v duchu.
Jásot byl však předčasný. Ocitla se přímo v kotli svého největšího boje.
"Kennedy!" vykřikla z plna hrdla, aby ji drobná brunetka zaslechla. Otočila se za jejím hlasem. "Kennedy, vezmi pár přemožitelek a utíkejte nahoru!"
"Cože?" podivila se Kennedy a automaticky se ohnala proti blížícímu se Turok-Hanovi.
"Poslechni mě! Utíkejte nahoru! Tam vás potřebují víc! Najdi Anyu a nedovol, aby…" prohnula se v zádech a zalapala po dechu. Trupem se jí prohnala neuvěřitelná bolest. Překvapeně sklopila hlavu a zadívala se na své roztrhnuté tričko, které se pomalu zabarvovalo do červena. Roztřeseně se nadechla a zmateně těkala očima. Potom se jí podlomila kolena a ona tvrdě dopadla na zem.
"Buffy!" vykřikla Kennedy s Faith současně a rozběhly se k ní. Poklekly těsně vedle své vůdkyně.
Buffy vysíleně zvedla hlavu a zašeptala směrem ke Kennedy: "Prosím, udělej, co ti říkám," sykla bolestí. "My to tady zvládneme. Běž a najdi Anyu. Prosím," vpila se do ní pohledem. Prosím.
Kennedy po chvilce kývla hlavou a rozběhla se ke schodišti.
A spěchej, dodala v duchu.
Potom Faith předala svou nablýskanou zbraň a očima vyhledala Spika. Stál kousek od zdi a z posledních sil se snažil zabít co nejvíce Turok-Hanů. Šperk už mu však bránil. Každou chvíli sebou bolestně trhl, ale potom se otřepal a bojoval dál, dokud to šlo. Buffy ho okouzleně pozorovala. Byla na něj tak… pyšná. Ano, byla pyšná. Věřila, že může být lepším a on ji to teď dokazoval. Nevnímala První zlo, co se právě snažilo ji zdeptat. Věděla, že to dopadne dobře. Oni to zvládnou.
Všichni její přátelé to zvládnou.
Ona a Spike… to zvládnou.
Otevřela oči. Terasa. Proutěné křeslo.
Otočila se a zadívala dovnitř.
Srdce se jí rozbušilo.
Byli tam. Všichni.
Během okamžiku se jí rozklepala ramena a tvář zvlhla pod náporem slz. Šťastných slz. Přitiskla si dlaň k ústům, aby zadržela vzlyky. Upírala oči do obývacího pokoje, stále se ne a ne odvrátit.
Dokázala to.
Will a Tara. Alex a Anya. Byli tak šťastní a byli… spolu. Giles sice seděl sám, ale i on vypadal spokojeně. Nebo aspoň Buffy se tím uklidňovala.
Vážně to zvládla.
Zaslechla tichounké zapraskání.
"Tentokrát mě nevylekáš," usmála se, ale neodtrhla oči od té podívané uvnitř.
Uchechtl se. "To jsem ani nechtěl," zalhal.
"Udělalo by ti radost, kdyby to dopadlo daleko hůř, že ano?"
"Proč si to myslíš?" chtěl vědět.
"A ne snad?" otočila se tváří k němu a vpila se do něj pohledem.
"Ne," hlesl a pousmál se. Snad mu to i věřila.
"Jsi teď šťastná?" zajímalo ho.
Buffy se od něj odvrátila a znovu se zadívala dovnitř.
Will a Tara. Alex a Anya.
"Samozřejmě," řekla dutě. Přes tvář jí však přelétly chmury. Samozřejmě, zopakovala si pro sebe a posmutněle sklopila hlavu. Proč by nebyla? Zachránila své přátelé, a to nejen ty, kteří umřeli. Zachránila i Will a Alexe. Co víc by mohla chtít…
Zamyšleně pozoroval její kamennou tvář v odrazu na skle. Vážně mu jí bylo líto?
"Byla to tak trochu zkouška, Buffy," přiznal.
Nastražila sluch. Zvláštně to v ní hrklo překvapením… byla to snad předtucha? Kromě toho to bylo vůbec poprvé, co ji oslovil jménem. Tohle ještě není konec.
"Dali jsem ti možnost změnit minulost. Vlastně pět možností," opravil se důležitě. "Ale záleželo jen na tobě, jestli přijde ta pravá odměna."
"Co tím myslíš?" zamračila se. Potom nasadila naoko spokojený výraz: "Nic víc jsem přece nemohla chtít. Vrátila jsem svým přátelům štěstí a…"
"No právě," skočil jí do řeči a významně pokývl hlavou.
Nechápala to.
"To byla ta zkouška," vysvětlil.
Buffy vykulila oči.
"Svůj život si změnit nemohla. Nebo alespoň ne k lepšímu. Ale jiní sobečtí lidé by na tu snahu vyplýtvali všech pět možností. Tobě došlo, že se nejedná jen o tebe. Klobouk dolů."
"Samozřejmě se nejedná jen o…" přerušil ji domovní zvonek.
Ztuhla. Srdce se jí neznámo proč rozbušilo a ruce zachvěly. Co to...?
"Kromě toho," pokračoval a založil si ruce v bok. Činilo mu to nesmírné potěšení, takhle ji napínat. "Měla jsi pravdu. Nedělal jsem službu tobě, ale sobě. Náramně jsem se bavil. Je na čase, abych tu službu udělal já tobě…"
Mlčky na něj zírala. Stála, jako zkamenělá a znovu si promítala jeho poslední slova.
- Tobě došlo, že se nejedná jen o tebe…
… Je na čase, abych tu službu udělal já tobě. -
Další cinknutí. Buffy sebou trhla a probrala se ze zamyšlení.
Ten kluk si významně odkašlal a spiklenecky na ni mrknul.
Na nic nečekala. Rozrazila terasové dveře a vběhla dovnitř. "Já tam jdu!" křikla na zvedající se Dawnie a pelášila k hlavnímu vchodu.
Prosím, prosím!
Prudce je otevřela a zadívala se do kaštanově hnědých očí.
"Angele," vydechla. Díky…
~ konec ~