Sedla si k němu a vzala jeho dlaň do své.
"Buffy." Pohladila ho něžně po tváři. ,To jsi ty?" slyšela jeho slabý hlas. Trošku se usmála.
"Ano, jsem."
Vrátil jí její usměv i přes bolest, která ho mučila. "Nechtěl jsem odejít… a nerozloučit se." Položila mu prst na ústa, aby ho zastavila, tohle nedovolí. "Angele, můžu tě vyléčit."
"Nemusíš. To ne." Klidným hlasem jí oponoval.
"Angele, poslouchej mě. Sedni si." Musela mu pomoct, aby se mohl posadit. "Budeš žít. Ty MUSÍŠ žít."
"Ale jak?"
"Pij. Napij se ze mě."
Vyděšeně se na ni podíval. Za celou tu dobu, co ho znala neviděla u něj tak zděšený výraz. "Ne!"
"Je to jediný způsob." Angel vstal těžce z postele.
"Jdi pryč." Bolestně ji žádal. Ale ona ho nepustila, pevně ho chytila za ramena.
"Zachrání tě to."
"A tebe zabije." Nedokázal se na ni podívat.
"Ne. Pokud mě nevypiješ celou."
"Nemůžeš to po mě chtít." Vzpomněl si na to, co mu řeklo První Zlo… Jednou se z ní stejně napiješ.
"Nenechám tě umřít. NEMŮŽU! Angele, krev přemožitelky je jediný protijed."
Poprvé našel odvahu se na ni podívat. "Faith…"
"Chtěla jsem. Zabila jsem ji."
Angel zavrtěl hlavou a snažil se od ní odejít. "Pak je konec." S velkými problémy se dostal až do haly, ale tam upadl na stolek, ze kterého spadl talíř a džbán na zem.
Buffy mu pomohla vstát a podívala se mu do tváře. "Ne. Nikdy to neskončí. Nedopustím, abys umřel! Pij!"
Angel se na ni nevěřícně, s prosbou v očích díval a snažil se neupadnout. "Prosím…" Chtěl, aby ho nechala… Ale Buffy ho udeřila do obličeje, skoro upadl, ale nakonec se udržel na nohou. Znovu ho udeřila, ale trvalo mu déle než se vzpamatoval.
Potřetí ho uhodila a teď už do rány dala vše - uviděla Angelovi žluté upíří oči. Odhodlaně na něj upřela svůj pohled a stáhla si ho k sobě a čekala… Zavřela oči, ucítila na krku dvě ostré jehličky… Ale nic se nedělo. Otevřela oči. Angel stál před ní, s lidskou tváří. Musel vynaložit obrovskou námahu, aby neupadl.
"Tohle po mě nemůžeš chtít…" i těch pár slov mu dělalo potíže říct. Nechápala, jak se dokázal ovládnout. S upíry měla ´nějaké ty zkušenosti´ a věděla, že jen těžko dokáží odolat, že pud, pach krve je silný. Nechápala to… Sklonil se k ní a políbil ji.
"Miluju tě, ale odpust mi to…" teď byla zmatená ještě víc, ale než stačila jakkoli zareagovat Angel ji tak silně uhodil, že upadla na zem a obklopila ji tma.
Chtěl odejít, co možná nejdál, aby nenašla jeho tělo, ale jed, který se mu už dostal do každičkého svalu mu to nedovolil, tak se plazil ven. Měl jednu možnost, co udělat, aby ho nenašla… Doufal, že slunce vyjde dřív než se Buffy vzpamatuje…
"Faith." Faith se usmívala na Buffy.
"Pozvaly nás sem Síly?"
"Co pak já vím, Bé?" Faith se podívala smutně z okna svého bytu.
"Slečna Muffetová odpočítává 7-3-0."
"Bezva - hádanky." Řekla tiše Buffy.
"Tohle všechno je teď tvoje." Faith rozhodila rukama.
"Neužiju to."
"Vezmi si teda co chceš, ok? Ale vybírej dobře…" Usmála se na Buffy.
"Lidské slabosti nezmizí. Ani ty jeho. A nezlob se na ni. Ona se rozhodne správně, časem to snad pochopíš."
"Ona? Kdo?"
"Uvidíš."
"Je to tvoje nebo moje mysl?"
"A záleží na tom?"
"Faith, já…" Buffy se jí chtěla omluvit.
"Svět se už nikdy nedá dohromady. Ten tvůj. Žije, ztrácíš ho. Nemůžeš to zastavit."
Will a Oz se rozhodli vrátit do Sídla. Chtěla být teď s Buffy. Až Angel… Nechtěla, aby byla sama a Oz ho ohlídá. Měla Angela ráda, i když potom, co se vrátil z pekla k němu těžko hledala cestu. Věděla, jak moc ho Buffy miluje. A on ji. Kdyby ona byla v její situaci a musela se dívat, jak Oz umírá. Umřela by s ním. Když se s ní Angel rozešel měl odejít hned a nemuselo by se to stát, jenže věděla, že nechtěl nechat Buffy bojovat samotnou proti starostovi a Faith.
Otevřela dveře do Sídla a snažila se potlačit výkřik, který se jí dral z úst, když uviděla Buffy ležet na zemi s dvěma rankami na krku.
"Ozi…" Podívala se na něj roztřeseně a rozeběhla se k Buffy a k její úlevě zjistila, že dýchá.
"Není tu." Oz právě vycházel z ložnice. Will si všimla, že se Buffy začala probouzet.
"Buffy, Buffy…" Hladila ji po vlasech. Buffy pomalu otevřela oči.
"Kde je?!"
"On… Je… Angelus?!" Will se nepodařilo zakrýt v hlase strach. Buffy to trochu popudilo.
"Ne." Oznámila stroze.
"Tvůj krk…" Buffy se sbírala ze země a rukou si opatrně sáhla na krk. Co když už je pozdě… Nemohla na to pomyslet. Jak dlouho byla mimo?
"To já. Teď nemám čas ti to vysvětlovat. Já… Musím ho najít dřív než…" Nedokázala to dopovědět.
"Musíme." Uslyšela Will. Buffy jí poděkovala pohledem.
"Ale co starosta…?"
"Ten? To je jednoduché… Lidské slabosti nikdy nezmizí…" zopakovala větu, kterou jí řekla Faith. Will pokrčila čelo, nerozuměla tomu.
"Will, prosím tě, sežeň všechny - sejdeme se v knihovně, ano? Já musím ještě někam zajít a půjdu hledat Angela…" Zatočila se jí hlava. Ne. Tohle nezvládne. Jak má porazit starostu, když ani neví, jestli je Angel naživu? Opřela se rukou o stěnu.
"Buffy… Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě Willow.
"Jo, jo… Já jen… Nevím, co dřív."
"Neboj se. Svolám ostatní, ty si zařídíš, co potřebuješ a v knihovně nám povíš plán. Potom se rozdělíme a půjdeme hledat Angela." Nejen v tuhle chvíli byla Buffy nesmírně ráda, že má Willow u sebe.
"Děkuju." Utíkala ke dveřím. Mířila do Faithina bytu - pro nůž. Nenáviděla se, že se musí rozhodovat mezi povinnostmi přemožitelky a city…
"Ty?" Těžce vydechl Angel.
"Ale no tak… Nečekal jsi mě? Vlastně asi ne, viď?"
"Nejsi zrovna… poslední ´člověk´, kterého bych… chtěl vidět než…" šeptal pomalu a namáhavě Angel, opřel se o chladnou stěnu ve slepé uličce, kam se dokázal dostat.
"Než umřeš?"
"Proč jsi tady, Whistlere?"
"Pomoct ti." I když Angel umíral, tohle ho opravdu rozesmálo.
"Pomoct? Díky. Nepotřebuju."
"Ty snad chceš umřít, Angele?" Odpověď nedostal. Angel mlčel.
"Ups… Tohle měla být jedna z těch snazších otázek." Angel se zamyslel. Důvod proč žít je stejný, jako proč umřít. Možná, že nechce zachránit možná, že nechce pomoct. Opravdu. Jenže málokoho napadne, že už třeba… Někdy bylo vážně příjemné představit si, že tohle by mohl být jeho poslední boj… že už se z něj nemusí vrátit…
"Nebojím se umřít. Jsem tu… dost dlouho… Víš, být… nesmrtelný vážně… není sranda." Když mluvil pomlky mezi slovy se stupňovali, věděl, že už to nebude dlouho trvat.
"Rozumím, ale co ta tvoje malá blonďatá přemožitelka, hm?" Whistler si k němu přiklekl. Angel se na ně z boku podíval. Pokračoval.
"To se s ní ani nerozloučíš, nedáš jí své sbohem?" Angel zasténal.
"Takže tohle je konec? Konec velkého krutého Angeluse? Konec Angela, který bojoval za ostatní?"
"Konec…?" Zašeptal Angel.
"Ne, tady… cesta nekončí. Smrt je… je jen da-další cesta, kterou musíme… podniknout všichni."
"Ne, Angele. Ještě ne. Takhle to nebude. Tak snadné... Ne."
Mezitím ve školní knihovně Buffy všem zúčastněným popisovala plán, jak zničit starostu, ale myšlenky jí ubíhaly k Angelovi. Každý si mohl všimnout, mohl… Spíš musel, že je v hlouby vystrašená. Byla už jen malá pravděpodobnost, že Angel je ještě naživu.
A tak se pak Buffy, Willow a Wesley vydali hledat Angela a ostatní chystali vše potřebné na Sunnydaleský den maturit.
Buffy přemýšlela. Kdybych byla jím… Co bych… Co bych udělala? Snažila bych se… Ukrýt? Schovat a počkat až…? Ne. Ne! Naopak… Snažila bych se to… Ach můj Bože!
"Will?" Ta se otočila na Buffy. Hledali Angela dlouho. Prohledali půlku města. Měli by se už vrátit, za chvíli to všechno začne.
"Ano?"
"Já, já myslím, že…"
"Že co, Buffy?" Buffy chtěla Willow říct, že Angel by nejspíš nechtěl čekat až umře, ale nějakým způsobem by to urychlil, ale to co uviděla jí vzalo dech… Odstrčila Willow a utíkala k polonahé schoulené postavě u zdi... Na slunečním světle.
"Angele!" Klekla si k němu, hladila ho po tváři, její ruka sjela až na jeho hruď, kde ucítila… tlukot. Slabý, ale… tlukot.
"Proboha!" Plakala. Štěstím, strachem, bolestí.
"Žije." Uslyšela za sebou nevěřící hlas Willow.
"Ne, dlouho. Pokud nezavoláme záchranku." Vystrašeně odpověděla.
* * *
Sunnydaleská nemocnice byla přeplněná. Zraněných bylo spoustu. Ale naštěstí mrtvých bylo méně. Starosta byl zastaven, ale za jakou cenu… V jednom pokoji ležel mladý muž. A o pár pokojů dál na nemocničním lůžku hezká blondýnka, vypadala bezbranně, když tam jen tak ležela - potlučená, ale skrývala se v ní síla, kterou dokázal pochopit málokdo. Muž i dívka bojovali - o život. A mezi pokoji stála uplakaná a vyděšená zrzka. Pomrkávala a očima těkala z jednoho pokoje na druhý a na svého nezvyklého společníka.
"Tak?"
"A… a proč já? Vždyť, vždyť ty jsi… démon a… a…"
"A co? Ti, dva blázni se nedokázali rozhodnout. On chtěl radši umřít, než aby se z ní jen kapku napil. A ona? Bude pořád doufat, že jednoho dne budou spolu."
"Nebudou?" odvážila se Willow zeptat.
"Nebudou. Budoucnost pro oba by nebyla… řekněme shovívavá. Není pro ně místo. Ne pro oba dva. Proto se Síly rozhodly ukončit to."
"Ukončit? Ukončit co?"
"Trápení."
"Ale proč to mám rozhodnout já?"
"A kdo jiný? Kdo jiný než čarodějka, v budoucnu velmi mocná a nejlepší přítelkyně přemožitelky, která zná ji i jejího podivného přítele, hm? Kdo by byl vhodnější?"
"Ať už se rozhodnu jakkoliv… Budou mě nenávidět…" zašeptala a znovu se jí do očí nahrnuly nové slzy.
"Nenávist, láska. Bolest, radost. Život, smrt. Jedno bez druhého není. Tak mluv." Ticho, které následovalo trvalo skoro věčnost.
"Buffy…" Vydechla. A věděla už teď, že se bude celý život nenávidět za to, že se tak rozhodla, ale věděla, že stejně tak by se cítila, i kdyby řekla jeho jméno.
"Vzala jsem jí to jediné, co chtěla…" Plakala, svezla se bolestí na podlahu.
"Dalas jí to, o co jiní prosí." Willow zvedla hlavu, ale Whistler zmizel a o vteřinu později se k jednomu z pokojů rozeběhla sestra, ale ona věděla, že tam nic nezmůže. Naopak z druhého pokoje vycházel Giles, říct jí dobrou zprávu - Buffy se probudila…
~ konec ~
"Buffy." Pohladila ho něžně po tváři. ,To jsi ty?" slyšela jeho slabý hlas. Trošku se usmála.
"Ano, jsem."
Vrátil jí její usměv i přes bolest, která ho mučila. "Nechtěl jsem odejít… a nerozloučit se." Položila mu prst na ústa, aby ho zastavila, tohle nedovolí. "Angele, můžu tě vyléčit."
"Nemusíš. To ne." Klidným hlasem jí oponoval.
"Angele, poslouchej mě. Sedni si." Musela mu pomoct, aby se mohl posadit. "Budeš žít. Ty MUSÍŠ žít."
"Ale jak?"
"Pij. Napij se ze mě."
Vyděšeně se na ni podíval. Za celou tu dobu, co ho znala neviděla u něj tak zděšený výraz. "Ne!"
"Je to jediný způsob." Angel vstal těžce z postele.
"Jdi pryč." Bolestně ji žádal. Ale ona ho nepustila, pevně ho chytila za ramena.
"Zachrání tě to."
"A tebe zabije." Nedokázal se na ni podívat.
"Ne. Pokud mě nevypiješ celou."
"Nemůžeš to po mě chtít." Vzpomněl si na to, co mu řeklo První Zlo… Jednou se z ní stejně napiješ.
"Nenechám tě umřít. NEMŮŽU! Angele, krev přemožitelky je jediný protijed."
Poprvé našel odvahu se na ni podívat. "Faith…"
"Chtěla jsem. Zabila jsem ji."
Angel zavrtěl hlavou a snažil se od ní odejít. "Pak je konec." S velkými problémy se dostal až do haly, ale tam upadl na stolek, ze kterého spadl talíř a džbán na zem.
Buffy mu pomohla vstát a podívala se mu do tváře. "Ne. Nikdy to neskončí. Nedopustím, abys umřel! Pij!"
Angel se na ni nevěřícně, s prosbou v očích díval a snažil se neupadnout. "Prosím…" Chtěl, aby ho nechala… Ale Buffy ho udeřila do obličeje, skoro upadl, ale nakonec se udržel na nohou. Znovu ho udeřila, ale trvalo mu déle než se vzpamatoval.
Potřetí ho uhodila a teď už do rány dala vše - uviděla Angelovi žluté upíří oči. Odhodlaně na něj upřela svůj pohled a stáhla si ho k sobě a čekala… Zavřela oči, ucítila na krku dvě ostré jehličky… Ale nic se nedělo. Otevřela oči. Angel stál před ní, s lidskou tváří. Musel vynaložit obrovskou námahu, aby neupadl.
"Tohle po mě nemůžeš chtít…" i těch pár slov mu dělalo potíže říct. Nechápala, jak se dokázal ovládnout. S upíry měla ´nějaké ty zkušenosti´ a věděla, že jen těžko dokáží odolat, že pud, pach krve je silný. Nechápala to… Sklonil se k ní a políbil ji.
"Miluju tě, ale odpust mi to…" teď byla zmatená ještě víc, ale než stačila jakkoli zareagovat Angel ji tak silně uhodil, že upadla na zem a obklopila ji tma.
Chtěl odejít, co možná nejdál, aby nenašla jeho tělo, ale jed, který se mu už dostal do každičkého svalu mu to nedovolil, tak se plazil ven. Měl jednu možnost, co udělat, aby ho nenašla… Doufal, že slunce vyjde dřív než se Buffy vzpamatuje…
"Faith." Faith se usmívala na Buffy.
"Pozvaly nás sem Síly?"
"Co pak já vím, Bé?" Faith se podívala smutně z okna svého bytu.
"Slečna Muffetová odpočítává 7-3-0."
"Bezva - hádanky." Řekla tiše Buffy.
"Tohle všechno je teď tvoje." Faith rozhodila rukama.
"Neužiju to."
"Vezmi si teda co chceš, ok? Ale vybírej dobře…" Usmála se na Buffy.
"Lidské slabosti nezmizí. Ani ty jeho. A nezlob se na ni. Ona se rozhodne správně, časem to snad pochopíš."
"Ona? Kdo?"
"Uvidíš."
"Je to tvoje nebo moje mysl?"
"A záleží na tom?"
"Faith, já…" Buffy se jí chtěla omluvit.
"Svět se už nikdy nedá dohromady. Ten tvůj. Žije, ztrácíš ho. Nemůžeš to zastavit."
Will a Oz se rozhodli vrátit do Sídla. Chtěla být teď s Buffy. Až Angel… Nechtěla, aby byla sama a Oz ho ohlídá. Měla Angela ráda, i když potom, co se vrátil z pekla k němu těžko hledala cestu. Věděla, jak moc ho Buffy miluje. A on ji. Kdyby ona byla v její situaci a musela se dívat, jak Oz umírá. Umřela by s ním. Když se s ní Angel rozešel měl odejít hned a nemuselo by se to stát, jenže věděla, že nechtěl nechat Buffy bojovat samotnou proti starostovi a Faith.
Otevřela dveře do Sídla a snažila se potlačit výkřik, který se jí dral z úst, když uviděla Buffy ležet na zemi s dvěma rankami na krku.
"Ozi…" Podívala se na něj roztřeseně a rozeběhla se k Buffy a k její úlevě zjistila, že dýchá.
"Není tu." Oz právě vycházel z ložnice. Will si všimla, že se Buffy začala probouzet.
"Buffy, Buffy…" Hladila ji po vlasech. Buffy pomalu otevřela oči.
"Kde je?!"
"On… Je… Angelus?!" Will se nepodařilo zakrýt v hlase strach. Buffy to trochu popudilo.
"Ne." Oznámila stroze.
"Tvůj krk…" Buffy se sbírala ze země a rukou si opatrně sáhla na krk. Co když už je pozdě… Nemohla na to pomyslet. Jak dlouho byla mimo?
"To já. Teď nemám čas ti to vysvětlovat. Já… Musím ho najít dřív než…" Nedokázala to dopovědět.
"Musíme." Uslyšela Will. Buffy jí poděkovala pohledem.
"Ale co starosta…?"
"Ten? To je jednoduché… Lidské slabosti nikdy nezmizí…" zopakovala větu, kterou jí řekla Faith. Will pokrčila čelo, nerozuměla tomu.
"Will, prosím tě, sežeň všechny - sejdeme se v knihovně, ano? Já musím ještě někam zajít a půjdu hledat Angela…" Zatočila se jí hlava. Ne. Tohle nezvládne. Jak má porazit starostu, když ani neví, jestli je Angel naživu? Opřela se rukou o stěnu.
"Buffy… Jsi v pořádku?" Zeptala se starostlivě Willow.
"Jo, jo… Já jen… Nevím, co dřív."
"Neboj se. Svolám ostatní, ty si zařídíš, co potřebuješ a v knihovně nám povíš plán. Potom se rozdělíme a půjdeme hledat Angela." Nejen v tuhle chvíli byla Buffy nesmírně ráda, že má Willow u sebe.
"Děkuju." Utíkala ke dveřím. Mířila do Faithina bytu - pro nůž. Nenáviděla se, že se musí rozhodovat mezi povinnostmi přemožitelky a city…
"Ty?" Těžce vydechl Angel.
"Ale no tak… Nečekal jsi mě? Vlastně asi ne, viď?"
"Nejsi zrovna… poslední ´člověk´, kterého bych… chtěl vidět než…" šeptal pomalu a namáhavě Angel, opřel se o chladnou stěnu ve slepé uličce, kam se dokázal dostat.
"Než umřeš?"
"Proč jsi tady, Whistlere?"
"Pomoct ti." I když Angel umíral, tohle ho opravdu rozesmálo.
"Pomoct? Díky. Nepotřebuju."
"Ty snad chceš umřít, Angele?" Odpověď nedostal. Angel mlčel.
"Ups… Tohle měla být jedna z těch snazších otázek." Angel se zamyslel. Důvod proč žít je stejný, jako proč umřít. Možná, že nechce zachránit možná, že nechce pomoct. Opravdu. Jenže málokoho napadne, že už třeba… Někdy bylo vážně příjemné představit si, že tohle by mohl být jeho poslední boj… že už se z něj nemusí vrátit…
"Nebojím se umřít. Jsem tu… dost dlouho… Víš, být… nesmrtelný vážně… není sranda." Když mluvil pomlky mezi slovy se stupňovali, věděl, že už to nebude dlouho trvat.
"Rozumím, ale co ta tvoje malá blonďatá přemožitelka, hm?" Whistler si k němu přiklekl. Angel se na ně z boku podíval. Pokračoval.
"To se s ní ani nerozloučíš, nedáš jí své sbohem?" Angel zasténal.
"Takže tohle je konec? Konec velkého krutého Angeluse? Konec Angela, který bojoval za ostatní?"
"Konec…?" Zašeptal Angel.
"Ne, tady… cesta nekončí. Smrt je… je jen da-další cesta, kterou musíme… podniknout všichni."
"Ne, Angele. Ještě ne. Takhle to nebude. Tak snadné... Ne."
Mezitím ve školní knihovně Buffy všem zúčastněným popisovala plán, jak zničit starostu, ale myšlenky jí ubíhaly k Angelovi. Každý si mohl všimnout, mohl… Spíš musel, že je v hlouby vystrašená. Byla už jen malá pravděpodobnost, že Angel je ještě naživu.
A tak se pak Buffy, Willow a Wesley vydali hledat Angela a ostatní chystali vše potřebné na Sunnydaleský den maturit.
Buffy přemýšlela. Kdybych byla jím… Co bych… Co bych udělala? Snažila bych se… Ukrýt? Schovat a počkat až…? Ne. Ne! Naopak… Snažila bych se to… Ach můj Bože!
"Will?" Ta se otočila na Buffy. Hledali Angela dlouho. Prohledali půlku města. Měli by se už vrátit, za chvíli to všechno začne.
"Ano?"
"Já, já myslím, že…"
"Že co, Buffy?" Buffy chtěla Willow říct, že Angel by nejspíš nechtěl čekat až umře, ale nějakým způsobem by to urychlil, ale to co uviděla jí vzalo dech… Odstrčila Willow a utíkala k polonahé schoulené postavě u zdi... Na slunečním světle.
"Angele!" Klekla si k němu, hladila ho po tváři, její ruka sjela až na jeho hruď, kde ucítila… tlukot. Slabý, ale… tlukot.
"Proboha!" Plakala. Štěstím, strachem, bolestí.
"Žije." Uslyšela za sebou nevěřící hlas Willow.
"Ne, dlouho. Pokud nezavoláme záchranku." Vystrašeně odpověděla.
* * *
Sunnydaleská nemocnice byla přeplněná. Zraněných bylo spoustu. Ale naštěstí mrtvých bylo méně. Starosta byl zastaven, ale za jakou cenu… V jednom pokoji ležel mladý muž. A o pár pokojů dál na nemocničním lůžku hezká blondýnka, vypadala bezbranně, když tam jen tak ležela - potlučená, ale skrývala se v ní síla, kterou dokázal pochopit málokdo. Muž i dívka bojovali - o život. A mezi pokoji stála uplakaná a vyděšená zrzka. Pomrkávala a očima těkala z jednoho pokoje na druhý a na svého nezvyklého společníka.
"Tak?"
"A… a proč já? Vždyť, vždyť ty jsi… démon a… a…"
"A co? Ti, dva blázni se nedokázali rozhodnout. On chtěl radši umřít, než aby se z ní jen kapku napil. A ona? Bude pořád doufat, že jednoho dne budou spolu."
"Nebudou?" odvážila se Willow zeptat.
"Nebudou. Budoucnost pro oba by nebyla… řekněme shovívavá. Není pro ně místo. Ne pro oba dva. Proto se Síly rozhodly ukončit to."
"Ukončit? Ukončit co?"
"Trápení."
"Ale proč to mám rozhodnout já?"
"A kdo jiný? Kdo jiný než čarodějka, v budoucnu velmi mocná a nejlepší přítelkyně přemožitelky, která zná ji i jejího podivného přítele, hm? Kdo by byl vhodnější?"
"Ať už se rozhodnu jakkoliv… Budou mě nenávidět…" zašeptala a znovu se jí do očí nahrnuly nové slzy.
"Nenávist, láska. Bolest, radost. Život, smrt. Jedno bez druhého není. Tak mluv." Ticho, které následovalo trvalo skoro věčnost.
"Buffy…" Vydechla. A věděla už teď, že se bude celý život nenávidět za to, že se tak rozhodla, ale věděla, že stejně tak by se cítila, i kdyby řekla jeho jméno.
"Vzala jsem jí to jediné, co chtěla…" Plakala, svezla se bolestí na podlahu.
"Dalas jí to, o co jiní prosí." Willow zvedla hlavu, ale Whistler zmizel a o vteřinu později se k jednomu z pokojů rozeběhla sestra, ale ona věděla, že tam nic nezmůže. Naopak z druhého pokoje vycházel Giles, říct jí dobrou zprávu - Buffy se probudila…
~ konec ~