close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Goodbye - I.časť

9. května 2008 v 11:13 | Sam |  Buffy a Angel - Poviedky

I.časť


před 6 měsíci
Slunný den vybízel k hrátkám a procházkám. Léto šlo vycítit v každé molekule vzduchu.
"Ne, Angele! Polož dobrovolně tu sklenici s vodou." Stáli naproti sobě, jediná překážka, která je dělila, byl stůl.
"Proč? Kdo mě polil studenou vodou, když jsem spal, no?"
"Měl by ses holt odnaučit upíří moresy, jsi člověk už přes 5 let, takže žádné spaní ve dne." Vyplázla na něj jazyk.
"A ty neznáš lepší nápad, jak mě probudit?" Pomalu se k ní přibližoval. Přemožitelka couvala, ale po chvilce narazila na kuchyňskou linku. "Nemáš šanci na útěk, přemožitelko." Položil sklenici o kus dál a přitáhl si svou lásku k sobě. Buffy vyskočila na pult.
"Mám lepší metodu, jak tě probudit," šeptla a rty ho mírně polaskala. Vjela mu prsty do vlasů a zároveň cítila, jak ani on nezahálí. Jeho ruce jí opatrně vjely pod tričko.
"Tak proč jsi na mě byla tak krutá," mírně si postěžoval mezi polibky, odtáhla se od něj a vyfasovala za to štěněčí očka, kterými se na ni Angel podíval.
"Zítra přijede celá parta a my to tu musíme dát do pořádku." Dala mu ukázováček na rty, když si všimla, že už otevírá pusu na protest. Seskočila dolů. "A k tomu všemu kapeš," zasmála se, když poukázala na mokré vlasy. Otočila se a Angel ji zezadu objal.
"No právě, přijedou a my máme poslední hodiny pro sebe…" Buffy se při těchto slovech vyděsila. Přes krásné brány do duše přeletěl tmavý mrak. "Pak tu budou celý týden."
Uslyšel ten její zvonivý smích. Miloval ho. Byl šťastný… dokonalé štěstí, které trvá již přes pět let. Angelovi se o tom ani nesnilo.

přítomnost
Nechápal to. Včera mu přišel dopis. Stejně jako Angelovi, ale ten se tím moc nezabýval. Vlastně poslední měsíce byl duchem mimo. Docela to chápal… Díky bohu se už pomalu vzpamatovával, ale i přesto byl Spike rád, že ho sem dotáhl. Jeli výtahem, a když se dveře rozevřely, nevěděli, jestli se náhodou nespletli. Místnost byla chladná. Byl to uvítací sál jedné firmy. Oběma to připomínalo staré časy spojené s Wolfram and Hart. Sice byla dole před vchodem tabule s agenturami a firmami, které v této honosné budově sídlí, ale ani ve snu je nenapadlo, že je dopis odkazuje do právnického oddělení. Už chtěli mačkat tlačítko do 1. patra, když Angel uviděl zrzavou hlavu, která vykukovala za rohem, následně zaslechli pro ně velmi známý hlas.
"Angele? Spiku?" Oslovil je překvapeně pozorovatel, který právě přišel z druhého vstupu do této sekce.
"Gilesi?" Čarodějka se otočila a stačila dřív reagovat než upíři. "Spiku? Angele?" Zopakovala se stejným překvapením. "Co-co tu děláte?"
Blonďák i brunet vyšli z výtahu. Byli docela zmatení. Co tu všichni dělali?
"Willow? Kde se tu všichni berete?" Giles byl mimo.
"Dostala jsem dopis." Zašmátrala do kabelky a vytáhla z ní bílou obálku s jejím jménem.
"Já taky." Pozorovatel zamával kusem listu. Podíval se společně se zrzkou na ostatní společníky, kteří zdvihli též bělostný papír.
"O co tu jde?" Zeptal se chladně bývalý upír.
"O Buffy." Z jedné z místností se skleněnými dveřmi vyšel Alex.

před 4 měsíci
"Je to jisté?"
"Ano, jste všichni v pořádku," smutně se usmál na přemožitelku, její sestru a nemocniční sestřičku, "ale slečno Summersová, vy byste si to měla ještě rozmyslet, bylo by to nejlepší pro vaše zdraví, vždyť..."
"Nechci to poslouchat, ne." Seskočila z ordinačního křesla. "O tomhle tématu nebudeme diskutovat. Jednou jsem se rozhodla a nehodlám to změnit!" Odhodlaně konstatovala.
"Stejně je podivné, že to doktoři nezjistili dříve…"
"Nezaměřili se na to, to je vše." Poděkovala a chystala se k odchodu.
"Ještě tohle," doběhla jí sestřička a předala jí velkou nažloutlou obálku, "tady to všechno máte." Zářivě se na ní usmála.
"Děkuji, ještě jednou za vše." Převzala nemocniční správu a vydala se do svého nového příbytku.

o 2 měsíce dříve
Nakračovala pomalu a neklidně. Nebe bylo zatažené, vlastně celé počasí bylo chmurné a deprimující jako Buffyina nálada. Vlasy jí vlály v chladném větru. Větřík obepínal její smyslnou siluetu. Přišla na místo, na které směřovala skoro každý den po dobu posledních měsíců. Slibovala si, že už se sem nebude vracet. Nechtěla! Ničilo jí to, ale musela, srdce po tom toužilo… Nohy se jí zastavily v jedné zadní uličce za Hyperionem. Bylo tam okno, maličké ale jedině přes něj ho mohla hlídat a nebýt přitom spatřena. Pokaždé, když ho pozorovala, se jí vybavil ten okamžik. Okamžik, který se jí vryl hluboko do nitra a trýznil ji každou noc. Opřela si hlavu a chladné sklo a po tváři jí stekla slza.

Zvracela a točila se jí hlava. Přišla do koupelny a opláchla si obličej. Zhoršovalo se to. Doufala, že se to jako zázrakem zlepší, že jí pomůže přemožitelská regenerace, ale opak byl pravdou. Uzdravovací síla zabraňovala doktorům léčit. Buffy to moc nechápala, půl hodiny na ní žvatlali nějakým cizím jazykem a výsledek zněl: Rakovina mozku… Stejně jako měla Joyce. I když u Buffy to bylo o trošku jiné, mohla se vyléčit, minimalizovat následky, jen kdyby nebyla přemožitelka. Doktoři se vyptávali, jestli neměla nějakou havárii, při čemž by se nemoc odstartovala.
"Ano, vytáhli mě z nebe… bože… ne, nesmí se to dozvědět, že právě Will dala impulzivní signál, spoušť pro mou rakovinu." Pomyslela si v duchu, když to na ní vyklopili. Dále se poptávali, jak to, že má v sobě takovou zásobu protilátek, ale co jim měla říct?
"Jsem přemožitelka! Vadí to snad?!"
Místo toho jen mlčela a dál trpělivě poslouchala, že právě tato její výjimečná obranyschopnost zabraňuje doktorům nasadit léky, které by ji uzdravily, protože je organismus okamžitě likvidoval jako nežádoucí látky. Tuto strašnou informaci věděla asi přes 14 dní, ale stále se s tím nemohla vypořádat. Proč nyní, když byli všichni šťastní? Včera se rozhodla… po tom co se kruhy pod očima čím dál tím víc zvětšovaly a i Angel si všiml, že není něco v pořádku… nechtěla, aby viděl, jak umírá. Den ode dne by to bylo horší a horší a z ní by se stala troska. Musí udělat něco, co jí zničí srdce. Rozdrtí jí to zevnitř. Ukápla jí slza jen při té představě.
Zavřela oči a vybavovala si tu největší chybu svého života, které nejvíc litovala, ale byla někde v koutku sebe ráda, že to udělala… pro něj.
Cítila, jak její manžel pravidelně oddechuje. Opatrně vylezla zpod deky. Otočila se a podívala se, jak klidně spí. Trpěla, i když zatím nic neudělala… sedla si tiše ke stolu, vzala papír a tužku. Zhluboka se nadechla. Jemný vítr zavál z pootevřeného okna. Zatřásla se. Opakoval si pořád dokola jednu větu.
"Umíráte, slečno Summersová..." Tato děsivá slova jí dodávala odvahu. Nebo to bylo snad přesvědčení, že dělá správnou věc? Umírala a Angel si zasloužil žít s někým, kdo mu dá vše…

Angele, "Mám být chladná? Aby mě nehledal? A nebo mu naposled vyjevit lásku, kterou k němu celým svým já cítím?"
Chápu, jak moc jsi asi zmatený, když čteš tento dopis. Poprosím tě o jedno. Nehledej mě… neptej se proč, ani nepátrej po tom, co se stalo. Chtěla jsem ti říct jen jedno... miluji tě celým srdcem, od prvního momentu, co jsme se setkali v Sunnydale. Dal jsi mi naději, že život přemožitelky nemusí být jen smrt a samota. Dal jsi mi světlo, které nepohasínalo ani v té nejčernější tmě. Musím odejít... Nevrátím se, ale prosím, nedávej si to za vinu. Nemůžeš za to. Posledních 5 let bylo nezapomenutelných. Až do smrti na ně budu vzpomínat. Buď šťastný, já vím, že to dokážeš… pro mě…
Sbohem
Navždy tvá přemožitelka
Buffy


S těžkým srdcem odložila pero. Opouští ho. Bože, kdyby se nějak dalo popsat, jak to bolí! Vevnitř ní jsou dvě malé holčičky, jedna z nich křičí a dupe… a ta druhá je schoulená v temném rohu a je smířená s osudem. Tiše vytáhla ze skříně věci. Tašku s hlavními potřebami už měla připravenou předem a dobře schovanou. Připomínalo jí to útěk týrané ženy od manžela, ale ono to bylo naopak! Měla dokonalé manželství! Navlékla se do červeného svetru a kalhot. Stoupla si k oknu. Vítr byl chladnější. Objala si ramena. Vzala si tašku a zamířila si to ke dveřím. Natáhla ruku ke klice.
"Já nemůžu!" Stáhla ji. Očima zabloumala k posteli. Po tváři jí opět sjela hořká a bolestná slza. Tašku odložila na zem. Pár krůčky se přiblížila k posteli. Poklekla. Napřáhla ruku. Chtěla ho naposled pohladit. Ale bála se, že se nečekaně probudí.
"Miluji tě a odpusť mi…" Rychle vstala. Tentokrát se neohlédla. Vzala tašku pevně do ruky a vyšla vstříc osudu, který nepřinášel krásné vyhlídky.
POKRAČOVANIE NA GOODBYE II.ČASŤ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama