close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Goodbye - II.časť

9. května 2008 v 11:10 | Sam |  Buffy a Angel - Poviedky

II.časť


přítomnost
"Posaďte se, prosím, zde." Muž v obleku jim ukázal na dva rozlehlé gauče.
"Chci vědět, o co tu jde, co s tím má společné Buffy?!" Angel byl bez sebe. Když uslyšel slovo Buffy, srdce se mu sevřelo úzkostí a bolestí. Každý den prožíval noční můru bez své lásky.
"Myslíte paní Summersovou? Vše vám vysvětlím, prosím, posaďte se."
"Angele, sedni si, prosím tě." Žadonila Will.
"Paní Summersová k nám přišla asi před třemi měsíci. Požádala nás o laskavost. Promiňte mi, ale takovou záležitost jsme tu ještě neměli."
"Proč jsme tu?" Giles byl dost nejistý z toho souhrnu událostí. O Buffy nic nevěděli přes šest měsíců. Jednou zavolala, že je v pořádku, ale ať ji nehledají. Pozorovatel nějak věděl, že ani kdyby chtěli, přemožitelku by nenašli.
"Tady," vytáhl několik velkých obálek, "toto nám tu paní Summersová nechala s prosbou, abychom vám to předali."
"Proč nám to nedala sama?" Zeptal se Spike, když mu ten tučňák v obleku předával obálku. "Nechybí tu Dawn?" zamračil se. Vůbec se mu to nelíbilo. Dopis od Buffy. Je tam vysvětlení? Proč a kvůli čemu z ničeho nic odešla a nechala Angela na pospas? Kdyby nebylo jeho, popíjel by do teď v zatuchlých barech. Angel si vyčítal vše. Pořád dokola přemýšlel, co udělal špatně, že ho láska jeho života opustila.
"Paní Summersová je…" ucítil knedlík v krku, měl právo jim to oznámit? Dost ho udivilo, že to vlastně neví. "Možná pochopíte z dopisu. Paní Summersové jsem slíbil, že po předání dokumentů vás nechám o samotě. Ještě pro vás, pane… promiňte, nejspíš jsem přeslechl jméno."
"Neřekl jsem vám ho, oslovujte mě Angele." Nedůvěřivě a se strachem se díval na obálku, co dřímal v rukou.
"Tak tady, pane Angele, paní Summersová podepsala formulář, který vás osvobozuje…"
"Cože?" Upřel k němu pohled. "Osvobozuje? Od čeho... snad to není…"
"Podepsala rozvodové papíry…. pro jistotu… teď už vás nechám o samotě, veškeré informace jsem vám již poskytl. Kdybyste něco chtěli, jsem vedle. Omluvte mě." Muž pomalu vycouval a zavřel za sebou dveře.
"Rozvod? Buffy se semnou rozvádí? Pro jistotu? Jak to myslel?" Angelovi bušilo splašeně srdce. Tak moc to bolelo. Nemohl dýchat. Lapal po dechu a do očí se mu hnaly slzy.
"Buffy…" V ruce stále držel obálku i s obsahem. Přešel k oknu, stmívalo se. Stejně tak jako jeho život.
"Co se stalo? Našla sis jiného? Proč si odešla… vždyť ještě tu noc… byli jsme šťastní, nebo jsem si to namlouval? To pomyšlení bolí ještě víc. Proklínal jsem tě a teď... když o tobě slyším první zmínku po půl roce… vše bych ti odpustil, jen kdyby ses vrátila. Co jsi mi zatajila? Neodešla bys jen tak, znám tě… nebo ses tolik změnila?"
Vybavil si, jak byl nervózní, když bylo pár minut před obřadem. Byla krásná teplá noc. Kvůli Spikovi se rozhodli vzít se až po setmění. I když sami cítili, že noc k nim patří. Oba jsou a nebo byli noční tvorové. Zahradu osvětlovaly bílé lampiónky a pak to nastalo. Vypadala jako anděl. Jemná světla jí ozařovala tvář. Bohyně, anděl, princezna, víla. Taková slova Angela napadala, když ji spatřil. Rozezvučela se hudba a Buffy se k němu vydala pomalými krůčky… Zavřel oči. Nejšťastnější den v jeho životě.

Giles otevřel obálku. Oni tři… Willow, zrzavá čarodějnice, Alex, bojovník a Giles, nejlepší pozorovatel dostali dohromady jeden dopis. Zrzka ani Alex nebyli schopní otevřít věc, kvůli které se zde sešli a tak to zbylo na něm. Na člověku, kterého Buffy brala jako otce a oporu.

Mí nejdražší,
ani nevíte, jak těžké je psát tyto řádky. Odpusťte mi… Odešla jsem a ani jsem se nerozloučila. Musela jsem, někde v hluboko ve mě jsem neměla sílu se s vámi rozloučit v tváří v tvář. Umírám, ale na tom nyní nezáleží, jsem svým způsobem šťastná. Zažila jsem toho ve svém životě tolik... Jste to nejlepší, co mě kdy potkalo. Byli jste se mnou vždy. Při bolesti, smutku, boji, štěstí… díky vám jsem nebyla normální přemožitelka. Ne… ta pasáž proroctví… osamocena bude bojovat proti silám temnot… ta část se ke mně nevztahuje. Já jsem se probouzela s vědomím, že nejsem sama a nikdy nebudu… Vy jste ti vyvolení, hrdinové… bez vás by byl svět dávno v okovech temna. Miluji vás celým srdcem. Ani neumím popsat, co pro mě znamenáte a proto je to tak těžké… Odcházím někam, kde mi bude dobře. Už jsem tam byla… Je tam překrásně… budu tam na vás čekat a chránit vás odtamtud. Poprosím vás o jednu poslední prosbu. Zanechávám tu po sobě svou krev, naději… Postarejte se o ní. Koluje jí v žilách má krev, jednou se o sebe dovede postarat, ale do té doby… Mně jste dali všechnu svou lásku, kterou jsem pociťovala každý moment a teď vás prosí a trochu pro ni… Miluju vás…
Vaše
Buffy Anne Summersová


Giles si sundal brýle a po tváři mu sjela slza.
"Pane bože…" nyní vše chápal. Nenáviděl se za to, že nepoznal, že se s jeho svěřenkyní něco děje… Roztřesenýma rukama podal dopis Willow a Alexovi… Jediné na co teď myslel, byla poslední prosba, o kterou je žádala. "Krev... její krev… musíme zkontaktovat Dawn a dodržet Buffyino přání…"

Spike nejistě přejel po okraji obálky. Podíval se na Angela, který stál u okna a nad něčím přemýšlel. Opět byl myšlenkami jinde. Jediným tahem otevřel obálku. Něco zacinkalo a spadlo na zem. Upír instinktivně zašmátral po koberci, až nahmatal to, co hledal. Ucítil velký žár a tak onu věc upustil a podíval se na ruku. Byla popálená. Popálenina měla tvar kříže.
"To si dělá přemožitelka srandu?" Znovu se sehl a na okamžik bolest vydržel. Rychle položil křížek na sedačku. "Vždyť to je Buffyin křížek, který dostala od Angela. Co se stalo, že si ho sundala?" Chytil křížek za řetízek, který byl sice stříbrný, ale pro Spika to byl jen slabý odvar proti posvěcenému kříži. Prohlédl si ho důkladně ještě jednou. Položil a začetl se do dopisu.

Spiku,
kde mám začít? Tím co pro mě všechno znamenáš? Ne, slova na to nestačí, ale pokusím se. Ani nevíš, jak moc jsi pro mě důležitý. Ano, nemohla jsem tě milovat stejně jako Angela a za to jsem se nenáviděla, neboť ty si lásku zasloužíš. Brzy jsem pochopila, že ty si zasloužíš mnohem víc než obyčejnou přemožitelku. Tvé srdce je čisté a krásné a duše? Nenašla jsem slovo pro vyjádření… Byl jsi se mnou, když jsem to nejvíc potřebovala. Jako bys na to měl vyvinutý šestý smysl. Přežila jsem peklo po návratu na zem díky tobě… Miluju tě. Možná jinou láskou než Angela a své přátele, ale o nic míň. Přála bych si, abych tě mohla naposledy obejmout, ale raději ne… odporuji si, ale bude to tak lepší… pro všechny. Můj čas nadešel. Možná neumřu v takovém boji, v jakém jsem si představovala, ale umřu v boji pro něco většího a silnějšího než je cokoliv na světě… pro lásku. V boji pro tebe, pro scoobies, pro Angela, pro svět. Angel… postarej se o něj, prosím. Jsi jeho nejlepší přítel. Byli jste přátelé odjakživa, jen jste si to nechtěli připustit. Bude to mít těžké… Já to vím… a proto se obracím k tobě. Věřím ti, Spiku… a vždy ti věřit budu. V obálce jsi jistě našel křížek. Ten se vztahuje k další prosbě, kterou k tobě mám… Chci, aby na mě měla vzpomínku… o kom že to mluvím? O kousku mě… dej jí ho, prosím, až to uznáš za vhodné. Chraň ji a buď jí oporou… jako jsi byl mě… Žádám toho mnoho… ale nevím jak jinak. Miluji tě, Spiku. Celou svou duší. V mém srdci zůstaneš navždy.
Buffy


Zůstal tam zaraženě sedět. Ne, nevěřil tomu. Nesmí odejít a rozloučit se jen dopisem! Ne!
"Ne… To není pravda… Buffy, ne, neopouštěj nás… Buffy…" Dal si dlaně na tváře a lokty si opřel o nohy. Chtělo se mu řvát a plakat…

Už nějakou chvíli se díval na ten kus bílého papíru. Bál se ho otevřít. Bude tam, že ho nemiluje? Že jím pohrdá? Nevšímal si okolí. Cítil jen tu prázdnotu, která ho požírala dnes a denně.
"Musím s tím už skončit." Opatrně rozlepil obálku. Udělat za Buffy tlustou čáru. Navždy…

Má lásko,
jestli bylo pro mě těžké se rozloučit se scoobies a Spikem, tak s tebou je to nepředstavitelné. Tentokrát odcházím já a nenávidím se za to. Přála bych si, abys mi jednoho dne dokázal odpustit. Opustila jsem tě. Nedokážu si představit, jak tě to bolelo, ale vím, jak to bolí mě. V ten den, kdy jsem zmizela z pokoje, ve kterém jsi spal, jsem zemřela. Troska. Prázdná schránka. Několik nocí jsem probrečela, ale bylo to zbytečné. Nebudu to moci nikdy vyplakat. Ať už lásku k tobě a nebo ztrátu tebe. Bylo to, to nejtěžší rozhodnutí, které jsem kdy udělala. Vidět, jak spokojeně oddechuješ. A ten den, který jsme prožili, před tím než jsem odešla… ztížil jsi mi to. Děkuji ti za největší štěstí mého života. Pocit, který jsem zažila, když jsem poprvé vztáhla ruku k tvé hrudi a ucítila, jak ti pravidelně bije srdce. Buch buch… buch buch. Nejkrásnější zvuk, který jsem kdy slyšela. Dotek tvé teplé dlaně na mé tváři. První noc, co jsi byl člověk, naše svatba… každičká sekunda s tebou byla nezapomenutelná. Nemůžu vyjádřit lásku, kterou k tobě cítím na kus papíru. Ani samotný Shakespeare by to nedokázal. Naše láska je věčná. Je to důkaz toho, že i neskutečné se může splnit. Miluju, miluju, tak strašně tě miluju! Zanechávám po sobě odkaz. Odkaz něčeho pro co jsem žila poslední měsíce. Přežívala a nabírala sílu. Moc mi pomohla. Opatruj ji… Je to připomínka… můj odkaz tomuto světu… Miluji ji celým srdcem. Stejně jako tebe...


Do místnosti přišla Dawn. Všichni k ní vzhlédli. Za ní se objevily další tři přemožitelky.

Jmenuje se Viktorie, mé vítězství…

Angel se zahleděl na Dawniny ruce, ve kterých svírala malý růžový uzlíček.

Tvá dcera…


epilog

Tmavé roucho pokrylo město. Podřepl a jemně přejel prsty přes náhrobek. Jak moc se mu stýskalo. Dneska by oslavili 10 let manželství. Přinesl ji pugét krásného kvítí.
"Tati…" Malé ručičky ho tahaly za konec kabátu.
"Viky…" Pohladil jí po blonďatých vláskách. Jak šťastný byl, že ji má. Bylo to sluníčko. Hodné, roztomilé, ale i trucovité po mamince.
"Dám mamince kytičku." Utrhla sedmikrásku, která rostla nedaleko, a dala ji před Buffyin náhrobek. "Mám tě ráda, mami…" řekla a dala pusinku na studený kámen. Mírný větřík jí vjel do vlasů. Viktorie se rozesmála. "Máma!" A cupitala kolem Angela. Ten se mírně usmál.
"Buffy… chybíš mi, nám…"
"Strejdo!" Vypískla a běžela k muži v tmavém.
"Ahoj třeštidlo, kde je táta?" Vzal ji na ramenou.
"U mámy..."
"Dobře, tak ho necháme chvilku, ano? Jak bylo ve školce?"
"Buffy…" Zavřel oči. Vybavil si první slova, která slyšel od Dawn, když byli chvíli o samotě a držel Viktorii…
"Nechtěla, abys jí viděl, jak umírá… odešla, abys netrpěl. Po tom co zjistila, že je těhotná, vysadila všechny léky, které stejně nefungovaly a Viky by mohly ublížit… Byly to těžké měsíce, ale byla silná. Viděla jsem, jak jí bylo zle, ale nedala to na sobě znát… Jsem na ní hrdá a ty bys měl taky. Po porodu se to víc zhoršilo. Užila si Viky jen měsíc… Angele… každý den tě hlídala, nemohla se od tebe oprostit, velmi tě milovala…"
Stekla mu slza.
"Miluju tě, lásko, počkej tam na mě… musím jít za těmi raubíři, než zase něco provedou…" Letmo se usmál. Znovu zavál vítr a Angel jakoby slyšel Buffyin hlas, pokaždé když jsem přišel.
"Tatíí."

~ konec ~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama